Nenáročné a ve své jednoduchosti geniální. I když se na první pohled může zdát, že korespondence s byrokraty sklouzne k přitroublému dotazování a snaze vyvolat trapas, vůbec k tomu nedochází. Dopisy Vladimíra Syrovátky úřadům a institucím jsou úsměvné a nadsázka v nich zjevná. Přesto by mě nepřekvapilo, kdyby podobné listy - myšlené smrtelně vážně - úředníci ve skutečnosti opravdu sem tam řešili. Je příznačné, jak samotné úřední reakce definují tu kterou instituci. Policie ČR je strohá a nesmlouvavá, naopak v Planetáriu hlavního města Prahy či v Astronomickém ústavu AV ČR si dopisy evidentně dost užívali, stejně jako profesor Kurt Gebauer z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Většina dotazovaných institucí se však opatrně drží co nejstručnějších a nejvšeobecnějších formulací a jen pár jich skutečně překvapí citem pro vtip, například advokátní kancelář Brož & Sokol & Novák. O to veselejší jsou pak dodatky, které v závěru knihy stručně shrnují důsledky některých autorových dopisů.

Úsměvné čtení plné humoru a nadsázky - ze strany autory a v některých případech i ze strany úřadů a institucí. Je trochu zarážející, když se v úřední komunikaci objevují překlepy a chyby - zejména oslovení "pane Syrovátka" mě dost štvalo Trochu mi vadilo, že autor své dopisy zkrátil, a to nejen o opakované údaje (adresa, datum apod.), jak píše v závěru.