Czechoslayvakia

Víte, co mají společného T. G. Masaryk, Soňa Peková, Sugar Denny nebo Schillerka? To není začátek vtipu, to je Czechoslayvakia. Kniha à la pejsek a kočička vařili dort. Zcela překvapivě ale tahle šílená směsice „co dům dal“ relativně funguje. Čekala jsem bizár a ten jsem dostala. Nečekala jsem však kvalitní hloubkové analýzy, filosofické úvahy, podrobnou historii vzniku Československa aj. Texty od historika, antropoložky, sociologa apod. byly často kontrastně seriózní oproti meme na přilehlých stranách, obzvláště oceňuji spoustu citací pod čarou a odkazů na nejrůznější zdroje. Ano, hned jsem si šla pustit dokument o Pornhubu na Netflix! Ostatně část věnovaná pornu mě zaujala nejvíce – detailní rozbor, jak tento průmysl, včetně OnlyFans, formuje společnost a proč to vede až k patologickému chování, toxicitě a posléze násilí. Oproti tomu mě vůbec nezajímala astrologie a předpovědi voleb minulých. Na bingo kartičce jsem letos neměla ani Alenu Schillerovou jako mořskou pannu, chvilkami mi hlavou běhala otázka – proč že jsem vlastně podstoupila tuto anabázi? Nicméně tato kniha, snad jako první, má zvukovou stopu! No fakt! Při čtení jsem slyšela v hlavě doslovné legendární hlášky. „NÉÉÉ! Prasklej hrníček!“ od Bailadora. „Tak mně ukažte ty pohlaví!“ od Jiřussy Bohdalussy. „Tohle si ke mně nemůžeš dovolit!“ od starý Štikový a nechybělo ani „Fuckjů!“ od Marcelky. Chyběla už jen bába pod kořenem a Jiří Kára. Kniha je plná zajímavých ilustrací a koláží a nemám problém s použitím AI (i když mě to u FAVU překvapilo), ale jednou mají postavy 4 prsty, jindy 6… Škoda. Leckdy jsou memy vyčpělé, jiná sednou jak prdel na hrnec. To stejné je u textu, jednou jsem hltala, pak se dloubala nudou v nose. Část textu je v angličtině (např. vtipné sumarizace textů rétorikou současného kulturního mainstreamu), část ve slovenštině. Pokud někdo čte výhradně v českém jazyce, mohl by mít problém. A pak mám problém s vlastním morálním kompasem. Ten se točil jak zběsilý, jaký prostor dostali kontroverzní influenceři. Sugar Denny, která fakt není vzor pro děti tu má x fotek. Tadeáš Kuběnka to stejné. Shopaholic Adel je tu bez jediné zmínky o tom, jak týrá zvířata. Několik stránek se věnuje Luboši Bailadorovi, který se doslova proslavil jen kroužkováním v letácích a já si říkám – opravdu se tímhle směrem chceme vydat? Ano, chápu to jako záměr, kdy Gottwald je zde jako tichá výčitka šíleného dějinného vývoje a historická polemika si pohrává s myšlenkou budoucnosti naší země. Rovněž se autoři nestaví na ničí stranu, pouze reflektují aktuální dění a kombinují ho s edukací, což lze jedině kvitovat. Mé pocity po dočtení jsou rozporuplné. Mám spoustu výhrad, cítím křivdu za to, jaký prostor dostávají individua, ale… Zároveň mě uhranula vysoká míra kvality autorských textů a spousta zajímavých informací. Nezbývá mi, než knihu doporučit. I přes nějaké výhrady jsem spokojena, protože jsem čekala katalog šílenosti a dostala brutální kombo. Co na tom, že tatíček Masaryk nejspíš rotuje v hrobu jako Bonnie Blue na černých banánech, taková je realita dnešní doby. Tak se nebojte pohroužit do bahýnka této knihy a trochu se umazat. Hodnotím 3,5/5* a děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

Czechoslayvakia, kniha, která mě zaujala svou anotací i velmi netradiční obálkou. A jelikož ráda čtu absolutní všehochuť, rozhodla jsem se poměrně velmi rychle, že tuhle knihu si chci do svého čtenářského repertoáru také zařadit. Jenže už během prvních stran jsem se začala obávat, že tohle nebude trefa do černého. A bohužel, obavy se naplnily. Od začátku jsem měla pocit, že vlastně nevím, co přesně čtu. Myšlenky se míjely, jednotlivé části na sebe nenavazovaly tak, jak bych očekávala, a celková koncepce na mě působila spíš chaoticky než experimentálně. Kdyby šlo o volné čtení bez závazků, nejspíš bych knihu odložila zpět do knihovny a už se k ní nevracela. Musím ale uznat, že autoři si dali práci s rešeršemi. Publikace čerpá z opravdu širokého spektra zdrojů, což jí dodává jistou informační váhu. Vtipné karikatury a grafické prvky jsou příjemným oživením, které dokáže vykouzlit úsměv i ve chvílích, kdy text drhne. A občasné postřehy o národních povahách či středoevropské absurditě skutečně stojí za zamyšlení, jen jich bohužel není tolik, aby utáhly celou knihu. Celkově pro mě ale stále převažuje zklamání. I přes kvalitní zdroje, sympatické ilustrace a pár dobrých momentů je to titul, který mi jednoduše nesedl. Ač nerada hodnotím knihu takhle tvrdě, za mě je to velké ne.