Cyberpunk 2077 Máš moje slovo

Cyberpunk 2077 znovu nezklamal. Po atmosférickém Trauma Teamu z roku 2021 přichází na trh neméně brutální jízda, tentokrát v hávu staré dobré noirové gangsterky. Zápletka je opět jednoduchá jak zákon káže, rychlý vývoj událostí však vystřídá tolik nečekaných zvratů, že to zvýší koeficient neočekávaného o sto procent. Celé to samozřejmě stojí a leží na propracovaných charakterech hrdinů a především pak nemilosrdnosti, s jakou přistupují k životu. Některá odhalení pak mohou působit přehnaně - jako třeba mafiánská vražedkyně v důchodu -, ale abych pravdu řekl, čím jsem starší, tím spíš fandím těmhle nezlomným herkám, než naivním hříbatům s vizí zachránit svět a morálně jej uzdravit. Bartosz Sztybor se jednoduše trefil přesně do mého vkusu; syrovou absurditou příběhu, stejně jako cynickou notickou: „Máš moje slovo.“, vinoucí se coby červená nit celým vyprávěním. Aneb slibem nezarmoutíš a věřit se v budoucnosti nedá ani nejlepším přátelům, natož rodině. Nedej bože nadnárodním korporacím.

Předchozí příběh ze světa Cyberpunku 2077 byl skvělý (aby ne, podívejte se, kdo ho dělal), tenhle je snad ještě o něco lepší. Bartosz Sztybor. To jméno budu, doufám, vídat na obálkách v tuzemsku vydávaných komiksů co nejčastěji, protože on fakt, fakt, fakt umí. Máš moje slovo je jako historka ze Sin City, drsná, akční, zábavná i překvapivá, a rozhodně ji lze s klidným svědomím doporučit i těm, kteří hru nehráli a nikdy nebudou. Je to poctivý uzavřený příběh, který se nijak nepřiživuje na cizí slávě. Paráda!