Čtvrtý rozměr

Ibáñez není první ani poslední, kdo se snaží nějakým způsobem popularizovat otázku čtvrtého rozměru, s důrazem na dopad této myšlenky na všechno od literatury přes výtvarné umění po architekturu. Pár let zpátky se podobnými otázkami zabýval třeba Michio Kaku v Hyperprostoru nebo Lawrence M. Krauss v knize Skryté za zrcadlem. Ibáñez ale tématu věnoval celý svazek a neutápí ho ve spoustě dalších zajímavých myšlenek, proto je pro mě svým způsobem přínosnější coby krátký, přesto vyčerpávající úvod do tématu. Oceňuju i zajímavé pohledy do historie či návody, jak si vůbec nějaký ten čtvrtý rozměr (aspoň nejzákladnějších těles) představit. Příjemné pokračování nové populárně naučné edici a jen doufám, že v podobném duchu se jí bude dařit i nedále.

Autor se snaží v poměrně srozumitelné formě nastínit hodně diskutované téma čtvrtého prostoru. Knížka se mi líbila, je to takový stručný úvod do problematiky, i když podle mě se mohl autor té historii věnovat o něco stručněji. Každopádně, knížka účel splnila, i když některé kapitoly byly o něco hůře uchopitelné než jiné. Samozřejmostí jsou i kapitoly jako je třeba čtvrtý rozměr v umění (kubismus...), literatuře a nakonec i takové možné zobrazení čtvrtého prostoru. Knížka obsahuje také množství ilustrací, náčrtů a i takové stručnější životopisy různých důležitých osobností v daném oboru. Ale pro lepší představu nějaké té hyperkrychle určitě doporučuji, i když určitě existuje fůra jiných a obsáhlejších publikací o této problematice,