Čtvrtý konkubín

Bez mučení přiznávám, že tenhle příběh jsem si zvolila ke čtení opravdu a pouze na základě názvu. Vážně existuje mužská verze konkubíny? Odpověď v příběhu je. Je fascinující sledovat, jaké právní systémy si autor vymyslel pro mimozemšťany. My jsme se ocitli na planetě, kde žijí minaršky, takové přerostlé kudlanky. Na oběžné dráze této planety se setkají zástupci Kolektivu a Jednoty. Něco jako mezihvězdní diplomaté, kteří ale rozhodně nespolupracují. Kolektiv zastupuje Buchar, jenž vypadá jako špejle. Za Jednotu potkáváme Daltona a Neeru, to jsou lidé. A pak samozřejmě minarška První-mezi-rovnými A to jsou v podstatě všichni. Autorovi stačí 4 osoby, aby rozehrál morální drama o cti a zodpovědnosti za své vlastní společenství. Ale zase nečekejte filozofické pojednání. Je tu hodně napětí a akce, protože lidi jsou pořád jen lidi. Klamou tělem, nevypadají nebezpečně, ale když o něco jde (třeba o užitek z nové obyvatelné planety), dokáží překvapit. Těžko se to popisuje, aniž bych prozradila zápletku a aniž by ten popis zněl nudně. Málem bych zapomněla na nejvtipnější doplněk všech zúčastněných a to překladač. Nějak se ty rasy domluvit musí, že jo. Ačkoliv je překladač AI, má i trochu vlastního rozumu a nechybí mu vtip. Celkově je příběh spíše zábavný a to zamyšlení nad povahou lidstva je podprahové, nenásilné. Taky si uvědomíme, jak je důležité míti rameno. Doteď jsem netušila, jak je dobře, že umíme házet. Příběh má jasný konec, ale zároveň vidím možnost dalšího dílu, protože bych moc ráda věděla, jak se vyvine přátelství mezi Daltonem a jedním mimozemským tvorem. Z Daltona se vyloupl frajer, o kterém si chci ještě počíst.