Čtvrteční klub amatérských detektivů

Jen těžko uvěřitelný a málo realistický příběh party seniorů z vesničky pro bohaté seniory v Anglii. Jejich neoficiální vůdkyně, Elizabeth, zřejmě kdysi byla nějakou tajnou agentkou a díky tomu zná lidi co znají lidi kteří znají další lidi. Všichni ti lidé jí dluží službičku, díky čemuž se dostává k informacím, které anglická policie získat nedokáže. Tahle parta staříků vůbec celou policii strčí hravě do kapsy. Vyšetřují na vlastní pěst vraždu, nakonec dvě vraždy. Tedy nakonec vlastně tři vraždy. No a úplně nakonec vlastně čtyři vraždy. Nebo pět? Také tu máme nějaké sebevraždy. Řada těch vražd spolu vůbec nijak nesouvisí, takže máte pocit jako byste skládali puzzle a najednou zjistili, že polovina dílků je z jiných krabiček. Roztržitost členů Čtvrtečního klubu amatérských detektivů byla roztomilá, někdy úsměvná, ale hlasitý smích slibovaný v recenzích ve mě nevyvolávala. Čtení to bylo sice chvílemi zmatené, ale celkem příjemné. Dám šanci ještě druhému dílu.

Čtyři senioři pro zábavu řeší nevyřešené případy. Pak se stane vraždy a jim to nedá a začnou se do toho motat. Děj zahrnuje několik různých linek, které se na konci propojí. Bylo to zajímavé, občas úsměvné, občas smutné. Neurazilo, nenadchlo.