Moje třetí kniha od Chalandona, nezklamal. Ze začátku mám vždycky problém se začíst, tak do poloviny odsýpá děj poměrně pomalu. S odletem do Bejrútu se všechno mění. Potom už jsem knihu nemohla odložit. Skvěle vykreslená válka a hlavně to jak poznamená hlavního hrdinu, který přijel z mírové Francie.

Panebože, já toho Chalandona znám. On je schopnej vás kolébat a uspávat a najednou do vás z ničeho nic navalit takovej těžkej kalibr syrovosti a surovosti, že musíte nechat čtení a jít to rozdejchat. Na rozdíl od různých severských detektivek tady pro mě to násilí není samoúčelné a navíc vychází z událostí, které se opravdu staly. Je celkem zjevné, pro koho více plane Chalandonovo srdce, přesto se snaží sekat na všechny strany. Ostatně, jak rozhodovat o vině tam, kde si řežou hlavy navzájem od nepaměti. A jak tu spirálu násilí zastavit? To už obočuji. Dílo se točí kolem divadelní hry, což mě zpočátku moc nesedělo, ale na postupně se tato spojnice autorovi povedla dobře využít a v závěru pak až excelentně. V Libanonu jsem byl jen jednou, a zřejmě už se tam nikdy nepodívám - škoda. Ale i tak jsem chuť a vůni té země nasál a zanechala ve mě velké dojmy. Takže i některá místa z knihy osobně znám, což je samozřejmě vždycky příspěvek k hlubšímu prožití četby. Abych to shrnul. Za mě těžká četba jazykově i emocionálně, ale rozhodně absulotorium.