Čtenáři z Broken Wheel doporučují

Nádherně pohodové čtení o knihách..... a nejen o nich. Nebudete nedočkavě otáčet stránky plné napětí, nedočkáte se ani velkých zvratů, budete si jen potichoučku užívat milé čtení a tu krásnou soudržnost svéráznych lidiček malého ospalého městečka, kde se čas jakoby zastavil. A u toho se budete chvílemi usmívat....., protože tohle je knížka plná pohody a klidu..... , a možná v tom začínajícím předvánočním shonu právě ta pravá.

Spousta komentářů vystihla všechny mé výhrady: Sara jako hlavní hrdinka (plochá, nudná), předvídatelný konec, množství zbytečných stránek, knihkupectví v BW - čiré bláznovství; galerie postaviček amerického maloměsta - všichni jsou skvělí a nikde žádný záporák (možná Michelle?). Co ovšem nikdo nezmínil - ta spousta kukuřice všude kolem!!! Claire měla pravdu, ta kukuřice člověku šíleně leze na nervy . . . Občas jsem měla pocit, že knihu psali alespoň dva lidé, tak odlišné mi připadaly různé části; přece jen je to prvotina, a jako taková je nevyrovnaná. (I když tam vlastně jsou dva autoři - vypravěčka a Amy, jejíž dopisy mě příjemně překvapily.) Ale my všichni, kteří sem dáváme komentáře, určitě milujeme knížky, takže ledacos rádi přehlédneme už kvůli námětu. A občas jsem se tu setkala s velmi zajímavými myšlenkami. "Nemyslím, že by mě kdy nějaká kniha oslovila tolik jako Milovaná od Toni Morrisonové, a žádného spisovatele neobdivuju tolik jako Joyce Carol Oatesovou. Jediným důvodem, proč nedostala Nobelovu cenu (co tam v tom Švédsku děláte? Nemohla by sis s nima promluvit?), je podle mě to, že píše až moc. Taková produktivita jednoduše příliš krutě zasahuje hrdost mužských kritiků - Oatesová píše rychleji, než stíhají kritizovat. Jak může člověk posoudit nějaké její nové dílo, když ještě nezvládl přečíst padesát předchozích titulů?" Takže jen za svou osobu dodávám: kniha Ráj téže autorky (tedy T.M.) mě oslovila možná ještě více než Milovaná. A do naší knihovny tuhle knížku asi nepořídíme.