Cranford 2: Zpovědi pana Harrisona

Ve srovnání s Cranfrodskými dámami je zpověď pana Harrisona o kapku slabší, přestože ani v Duncombu není o zábavu nouze. Na venkově se lehce může stát, že si jeho obyvatelé chování špatně vyloží, z čehož plynou momenty nutně humorné. A proto je vyprávění Páně Harrisona o tom, jak ke své ženě přišel, vtipné, svižné a rozhodně ne tak vyčerpávající, aby čtenáře uspalo jako jeho přítele Charlese. Gaskellová psala kouzelně a malebně.

Dnes je to nostalgické čtení o klidných starých časech, ale v době vzniku (cca 1850) to jistě byla pokroková, vtipná a kritická kniha. Autorka rozhodně uměla dobře psát.