Conan Žoldnéř

Co lze od x-té knihy navazující na R. E. Howarda čekat? No, fanoušci nenásilného osmdesátkového braku získají kvalitní kousek do sbírky. Conan žoldnéř naštěstí není titul, který by si na něco hrál, nesnaží se líbivým přebalem a tvrdými deskami dokázat, že je něco víc, než ve skutečnosti je. Takže ano, jako oddechovka, kde se nehledí na všednost zápletky, kýčovité dialogy (jež prostě musí obsahovat minimálně pět vykřičníků na stránku), lacinou vykonstruovanost a předem jasný závěr, je román naprosto ideální. Ovšem jako dobrodružství postavy, kterou vymyslel někdo jiný? To už tak úplně směrodatné není. Možná jsem moc velký hnidopich, ale tohle prostě s původním kánonem nic společného nemá. Spíše jen další pastiš, napsaný v určitém období a v určité atmosféře, vyhrazený specifickému okruhu lidí, kteří návaznost považovali za sofistikovaný druh recese. Kdybych byl hůře vychován, s chutí bych si do něj kopnul. Ale protože babička byla světice, jen si povzdechnu nad promarněným potenciálem.

Už uběhla nějaká doba od přečtení minulého Conana od tohoto autora, mezitím mi v rukách prošlo velké množství jiných barbarských příběhů... a já už si vlastně ani pořádně nevybavuji, co se mi přesně tak nelíbilo na meči Skelosu. Jestli to byl způsob psaní či příběh samotný. Každopádně si to autor u mě vylepšil, protože tyto dvě delší povídky se četly dobře a obsahovaly všechny nutné ingredience pro příjemné conanovské putování. Pokud bych si měl vybrat, tak mi jako lepší vychází první povídka.