Coffee to go v Togu

Docela těžká bichle paperback, kde se hned odlepí obálka od obsahu, ale ten zato drží fest. Čtouc úvod o německém super (asi finančním) poradci a jeho chystání na dramatickou změnu v životě (rok 2012 - cyklodovolená směr Togo) jsem se trochu lekla, aby to nebyla pomalá zavánějící leklá ryba - myslím další obsah, ale třicátník, nezcestovalé ucho, docela překvapil, myslím vjemy vpravenými do slov. Je to zajímavé, a to už i v Evropě - vydal se od pramenů Dunaje k jeho deltě (jakýsi zácvik před clouhou cestou na jižní kontinent), dlouhá štreka 3000 km, vcelku civilizovaná, nebýt těch divokých psů v Rumunsku (ty si z dřívějška pamatuji taky, nic se tedy nemění). Další cesta Evropou směr jihozápad k Gibraltaru je kupodivu popsaná jen velmi sporadicky, zejména cesta skrz italskou botu je utajená. Styl krátkých kapitol/úseků trasy (2-3 stránky) s přesným označením místa, času, ujetých kilometrů nabízí zajímavosti všeho druhu, zejména cestovatelské dojmy, nikoli snad historicko-zeměpisně-kulturní popis. Nechybí stručná mapka a foto příloha. Pozn.: Do vysokého hodnocení nepromítám ovšem chyby v českém textu, překlepy až hrubky. A k tomu ty chyby v zeměpisných názvech: zda jsou rumunské či turecké názvy vytištěny správně, nevím, ale že Grenada místo Granada, Murika místo Murcie jsou hrůzné nesmysly, to tedy vím docela určitě, stejně tak jako zhůvěřilé "skloňování" toponym např. s Torremolinosem (dokonce v citaci Nobelisty!). Ach jo, to by hodnocení bylo poloviční, a to si Markus Maria opravdu nezaslouží.

Mě to příliš nebavilo, ke konci se to hrozně táhlo. Kniha je obsáhlá, proto jsem její čtení odkládala na vhodnou chvíli, nějak jsem asi tušila, že to nebude úplně ono. Každopádně před autorem smekám, že něco takového vůbec zvládl.