Co si pamatuju

Přitažlivé a čtivé vzpomínky zaznamenané kultivovaným jazykem. Ráda jsem si připomněla známé i polozapomenuté osobnosti, dávala si je do vztahů a dozvídala se neznámé souvislosti. Jméno Věra Dvořáková jsem ke své škodě do té doby nezaznamenala a během čtení jsem si víc a víc uvědomovala, jak moc by mě zajímala přímo ona. Její schopnost odsunout se zcela z centra vyprávění, udělat se skoro neviditelnou, nestěžovat si na své problémy, nelitovat se a dívat se na svou práci kriticky je mi veskrze sympatická. A nakonec jsem si o ní – i přes její snahu :-) - vytvořila přece jen jasný obrázek: byla to inteligentní a pracovitá překladatelka, žena milující svou rodinu, podporující svého muže (spisovatele na indexu), soucitná a obětavá přítelkyně a člověk pevných morálních zásad.

Kultivovaná procházka odvrácenou stranou kulturní poválečné Prahy. Tolik známých jmen, tolik dramatických událostí, na které by se nemělo zapomínat, tak komplikovaný život v padesátkách… Ještě, že to paní Dvořáková stihla napsat, ne nadarmo se říká: „Když někdo zemře, je to jako když shoří knihovna.“ 95 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 92 %). … Ve skutečnosti v Rusku za Chruščeva tvrdý režim pokračoval, a tedy samozřejmě i u nás. Pořád nás opřádala síť politických lží a výmyslů. … Přitakávat falešnému optimismu bylo zkrátka pohodlnější a příjemnější, než se obtěžovat myšlenkami na křivdy, popravy, koncentráky a zničené životy. P.S. Audio. Příjemná, klidná četba Hany Frankové.