Čo robí tento gombík?

Jak už se tady píše, rozhodně nečekejte bulvár, drby a pikantnosti, ale ani kompletní historii Iron Maiden. Kniha je věnována jen a především osobě autora, což rozhodně není málo. To, co za svůj dosavadní život stihl a hlavně dokázal, to klobouk dolů. Přitom si nehraje na žádného motivátora či chytráka a pokud se v knize dočteme nějaké pikantnosti, tak to právě ty, jdoucí na vrub mu samotnému. Nedělá ze sebe modlu, ale je pravda, že celý jeho život s pády i úspěchy může jeho fanoušky motivovat. CITÁTY: V dětství není nic zbytečné. Nastal však problém s image. Také jsem se nedokázal přimět k tomu, abych se ponořil do bahna falešného amerického rockerství. Image může v odvětví zábavy představovat všechno i nic, a to i zároveň. Asi po půl hodině jsme se do toho pustili: zhulená kytara, nafrčená basa a bubeník na sedativech, který pravidelně ztrácel vědomí a vypadal, že spadne ze své stoličky naznak. Naštěstí za ním byla zeď a ta tomu zabránila, což mělo za následek, že se najednou probral a začal do své soupravy mlátit mnohem rychleji, jako by se snažil dohnat ztracený čas. V ostatních městech, kam jsme zavítali, to vypadalo podobně. Vzali nás na nákup do obchodního domu. Dalo se tam toho koupit jen pramálo. Ten dům kdysi býval velitelstvím gestapa. Od té doby se moc nezměnil.

Maideni jsou moje dlouholetá hudební srdcovka už od vydání vinylu Powerslave, kdy jsem je, vzpomínám, poprvé zaregistroval. Chytly mě jejich geniální kytary, zombie maskot Eddie, ale hlavně nezaměnitelný hlas Bruce Dickinsona. Přečíst si jeho autobiografii bylo pro mne jako fanouška zajímavé, ačkoliv bych uvítal podrobnější popis procesu tvorby jednotlivých alb. Během četby jsem postupně sjel všechna alba a rozhodně bude potřeba pořídit si nějakej novej IM merch.