“…Demokracie jako celek si pak může hodnověrně vytknout za své motto zmiňovaná slova: “Neustále to zkoušet. Pořád selhávat. Nevzdávat se. Zkoušet to znovu. Zase selhávat. Selhávat lépe.”…” O knize jsem se dočetla v jednom ze článků pana Petra Havlíka, kde ji vřele doporučoval. J-H Müller je německý politolog, toho času profesor politologie na Princetonské univerzitě. Přesto, kniha je psána srozumitelným jazykem, příklady v ní uváděné zná každý, kdo i jen občas otevře televizi, rádio, či “noviny”. V jednotlivých kapitolách se autor snaží objasnit a vysvětlit, co populismus je, kde se bere, jaký je jazyk populistů, jak ti se chovají, když se dostanou k moci a jak s nimi jednat. Na závěr knihy zařadil jakési sedmero jeho zásad. Při čtení jsem své představy o populismu, koho za populistu považuji, korigovala. Oním jednoduchým, to jsou ti, co říkají to, co jejich voliči chtějí slyšet, nelze vystačit. Pan profesor říká, že populismus tvoří trvalý stín moderní zastupitelské demokracie a také představuje její neustálé nebezpečí. Na jejím charakteru a způsobu vládnutí ukazuje, co populismus je a co představuje, k čemu může vést. Ne, že bych porozuměla, že i přes evidentní rozpor mezi tím, co říkají a dělají, když se tito představitelé dostanou k moci, kdo dokonce sami jsou, to jejich voliči nevidí, dokonce je i hájí. Pochopila jsem ale, že to je určitý zákonitý jev, že se to netýká jen voličů ČR, a s kterým je velice nesnadné polemizovat. Že evidentně nefunguje: nechejme je vládnout, však se ukáže na jejich činech. Autor současně ale varuje, aby představitelé ostatních politických stran, ve snaze zvrátit volební výsledky, nepoužívali stejný slovník, nezačali používat podobnou argumentaci. Cestu vidí pouze v trpělivém poukazování na nesprávné a nebezpečné kroky, které činí, a že tyto kroky konkrétně pro jednoho každého jejich voliče nepřinášejí, neznamenají nic. V závěru pan profesor Müller, píše: “Populismus není korektiv liberální demokracie v tom smyslu, že přiblíží politiku “k lidem” nebo znovu potvrdí svrchovanost lidu, jak se někdy tvrdí. Ale může být užitečný k objasnění skutečnosti, že části populace se skutečně nedostává zastoupení…To ale neospravedlňuje populistické tvrzení, že pouze jejich stoupenci jsou skutečný lid a že oni jsou jedinými legitimními zastupiteli.” Lze jen doufat, že podobně k dnešnímu světu budeme přistupovat jak my, voliči, tak naši zvolení zastupitelé...

Naučné knihy si kupuji s úmyslem se něco dozvědět. Očekávám, že dané téma lépe pochopím a získám větší přehled. V dnešní době se velmi často používá slovo populistický až se stalo skoro normálním slovem. Zajímalo mě, proč jsou takto označení lidé nebezpeční. Chtěl jsem se tak dozvědět co vlastně tento termín znamená a proč ho dostává jen určitá část politiků. Očividně existují populisté dvojí, leč říká se to jen o jedněch. A to jsou zrovna ti pravicoví. Levicový druh těchto extremistů svou nálepku nemá. Ale už byl návrh na levicového vychovatele. Při čtení se objevilo několik problémů. Přiznám se, že jedním byl nedostatek mých znalostí. Já totiž současnou politiku nějak moc nesleduju. Orientuju se jen zběžně, protože podrobné sledování politiky považuju za ztrátu času. Ostatně význam nutnosti číst aktuality je už jedním z témat studií psychologie. Je to nezbytné a nebo to už může být kompulze? Chyběly mi tedy hlavně znalosti ze současné politické scény a znalost politologie. Osobně mi to komplikovalo ještě zjištění, že tuhle problematiku chápu úplně jinak. Pro mě jsou populisté lidé, kteří mají odvahu mluvit o tématech, kterým se ostatní politici vyhýbají. Nebo narovinu říkají zhruba to, co si myslí jejich voliči. Nebezpečím tak nejsou populisté, ale právě ti politici, kvůli kterým se populisté dostali do vlády. Populisté jsou výsledkem nekvalitní politiky dosavadních stran. Autor mne zkrátka o svém postoji vůbec nepřesvědčil. Možná až budu lépe znát politickou filozofii a současnou politiku, tak si knihu přečtu znovu. Další problém byl, že text knihy někdy vyžadoval téměř odborné znalosti. Pro běžného čtenáře v knize chybí podrobnější úvod a lepší popis politiky. Text mi přišel příliš stručný. Kniha se totiž dost často zabývá Maďarskem a já prostě nevím co přesně tam Orbán páchá. Až v této knize jsem se dočetl, že je populista. Nebo jsem to zaregistroval až zde. Další často zmiňovanou zemí je Polsko. Potom některé státy latinské Ameriky. Odhaduju, že četností zmínek Trump zde. Dále je v textu zmíněn turecký prezident Erdoğan a párkrát Putin. Třetím problém je značná poplatnost současné době. K čemu bude kniha za 50 let? Dnešní politiky si už nikdo nebude pamatovat. Bez podrobnějších informací je kniha čistě současnou záležitostí. A pak je také možné, že ne úplně odráží naše české prostředí, které nejvíc znám. Posledním problém je, že kniha byla vydána příliš brzo. Už máme po rakouských, italských a maďarských volbách. Autor by si to asi víc užil, vzhledem k tomu jak dopadly. Tam kde kniha měla uspět, selhala. Pořád nevím proč jsou levicoví vychovatelé v pořádku. Na populismus jako takový mám jiný názor, který mi kniha vůbec nedokázala vyargumentovat. Dá se doporučit asi jen pro studenty politologie nebo sociologie. To že jsem knize neporozuměl neznamená, že příště dám lepší hodnocení. Může to být klidně ještě horší. Pokud jste na tom podobně jako já, knihu rozhodně nečtěte. Já sám si ještě hodně rozmyslím, zda to někdy budu číst znovu. Působilo to na mě jako intelektuální kecy, které jen málo souvisí s realitou. 55%