Co je dialektika?

Myslím, že kniha určitě nepatří mezi ty autorovy nejvydařenější. Hegelovská tematika je vůbec dost nebezpečná a Hegelovy knihy by měly nejspíš obsahovat varování ministra (pro případ, že by je někdo čistě náhodou chtěl číst :-) ... prostě se z nich blbne. V autorově případě se jedná o značně psychotickou syntézu všeho se vším a já jenom čekal, kde se v textu objeví příslovečné "století páry".

Mám profesora Kolmana jakýmsi podivným a snad iracionálním způsobem rád. Patrně to souvisí s jeho nekonečně zábavnými, byť ne vždy přehlednými, přednáškami. Proto snad knihu hodnotím jako lepší, než by si zasloužila - to ale neposoudím. Za mě je to skvělé. Kolman poměrně přístupným způsobem nastínil základní problémy dialektiky, včetně jejího materialistického znásilnění. Uvedl i některé ne tak známé přístupy k ní, což je patrně dáno jeho příchylností ke Kleistovi. Kniha je velice úderná, vtipná a zabavující, naprosto schopná sloužit jako jakýsi vstup do problematiky Hgelovy filosofie. Nadto se u ní jde docela dobře pobavit. Přeci ale má jistě své vady. Jedná se, jak to sám Kolman vlastně velice dobře pojmenoval, o hypertext úzké provázanosti (jakkoliv průzračnost odkazů není vždy úplná), jehož obsahem jsou nekončící množiny příkladů, nástinů, kulturních aluzí, které sice bez dalšího svědčí o neuvěřitelném kulturním přehledu autorovu, čtenáři, kterému ten který příklad nesedne, ovšem dosti komplikují život. Výhodou takových příkladů je ovšem na straně druhé to, že je lze buď shledat víceméně pozoruhodnou kuriozitou aniž by jimi trápil svůj mozek, nebo je prostě přeskočit. Přeci - takové příklady jsou v podstatě skladbou většiny textu a lze je tak svým způsobem uznat za únavné. Ovšem nelze jim upřít zajímavost (větší či menší), zábavnost a explanační charakter, který může zásadním způsobem pomoci s uchopením náročnějších pasáží textu. Takže na konci dne jde o to, jestli vám jednotlivé pasáže sednou či nikoliv. Je třeba si říci ještě jednu věc. Kolman se tu snaží o jakýsi náčrt dialektiky. A jakkoliv je jistě primárně soustředěn na Hegela, nejedná se přeci o nějaký návod na čtení Hegela, nejedná se ani o učebnici Hegela. Autorův záběr je širší (od Nietzscheho po Stalina) a v tom smyslu zábavnější a diachronně poutavější a kulturně přehledovější. Což sebou na straně druhé nese nepříjemnost nedostatečné hloubky synchronního pohledu – čili Hegela z toho nepochopíte. A je tedy v důsledku otázka kolik toho z knihy pochopíte. Ale to je tak trochu point, že ano.