Člověk v drsné přírodě

Místy jde o jistě zajímavé počtení, knížka ovšem postrádá kvalitní a poctivou redakci, což je vzhledem k tomu, že se jedná již o dotisk 10. vydání (vycházím z toho, co stojí v tiráži mého výtisku) a byla údajně přeložena i do cizích jazyků poněkud nešťastné. Nejde mi tu o pravopisnou správnost textu, protože korektura zjevně proběhla. Potíž je v tom, že celková struktura je nelogická, má spíš charakter nesoustavných poznámek, ba ústního výkladu (ovšem pochopitelně bez možnosti doptávat se na podrobnosti či věci, kterým jsme neporozuměli), leckdy se tam objeví nějaký pojem (často jde o prvky výbavy), který je vysvětlen až později, popřípadě není vysvětlen vůbec. Dojem interních zápisků umocňují různé málo srozumitelné věty, přípisky či závorky (kupř. Míša; Mejdřický). Podvědomě chápeme, že jde o odkazy na nějaké autorovy přátele či výpravy, které znal, ale jejich uvádění je zbytečné, jelikož čtenář zpravidla stejnou zkušenost nemá. Druhý problém je pak ryze obsahový: Knížka poprvé vyšla v roce 1989, a byť je patrné, že autor ji v lecčems aktualizoval, některé tipy či postupy jsou neaktuální či obecněji těžko upotřebitelné (např. určení zeměpisné šířky a délky). Nicméně i pro ty (nebo možná hlavně pro ně), kdo se podobně jako já v drsné přírodě pohybovat nechystají (ono leckdy vrchovatě stačí pustit se trochu divočeji do našich kopců), jde o relativně zajímavé čtení, i když by patrně bylo vhodnější, kdyby autor zvolil formu vzpomínek a líčil své zážitky na narativní bázi.

Dostala jsem ji na táboře a je opravdu skvělá. Jen bych možná přidala obrázky a trochu praktičtější rady. Protože na Antarktidu nebo na pustý ostrov se asi nepodívám.