Cizinci před branami

Ani ve své poslední knize neztratil autor nic ze své svěžesti, originality myšlení i zacházení se slovy a stále se zabývá jejich tvorbou. Nabízí poněkud jiný pohled na téma migrace velkého množství lidí do Evropy a na strach, který tyto přesuny provází na všech stranách. Kdo se nechce bát, ale neví, jak to udělat, může číst Cizince před branami před spaním, anebo ráno u snídaně místo novin. Klidně opakovaně, je to text, který neomrzí.

Rozpor morálky a jednání. Politika sekuritizace, která v nás vyvolává strach, obavu o naši bezpečnost a odsouvá tak morálku do pozadí, ulevuje nám od špatného svědomí, které nám říká, že takové zacházení s lidmi, s uprchlíky, není správné. Spousta paniky na základě nepodložených informací. Možná bychom si prostě měli více ověřovat fakta, nevěřit všemu, co si někde přečteme (nebo o čem se nás kdo snaží přesvědčit, obzvlášť politici) a nenechat se strhnout panikou. Nebýt morálně slepí, nebát se mít jiný názor než většina ostatních. Nezůstat v komfortní zóně toho, že vlastně neděláme nic špatného, že se tomuto rozporu morálky s jednáním vlastně můžeme vyhnout a nechat to na "těch vyšších". Většina uprchlíků utíká ze zemí sužovaných válkou a chudobou, a jediné, čeho se dočkají, je naše nenávist, opovržení, předsudky a nedůvěra. To vše bez toho, abychom jim vůbec dali šanci. Prostě jen zkusme být... více lidští. Pozn. Co mně na knize dost vadilo, byl celkem velký výskyt chyb a hlavně někdy poněkud zvláštně a zbytečně dlouze a nepřehledně vystavěné věty. Každopádně u takové knihy tomu nepřikládám takový význam, mnohem důležitější je bezesporu ten obsahový, kterému v podstatě nemám co vytknout. Myslím si, že by si tuto knihu měla přečíst velká spousta lidí, především těch, co se lehce uchylují k radikálním a nenávistnými názorům na celou "migrační krizi", a to často bez toho, aby o ní byli opravdu a hlavně pravdivě informovaní.