Cizí královna

NÁDHERA !!! Díky této sérii jsem se nadchla pro historické romány a vlastně nechápu proč jsem se jim dlouho vyhýbala.. Vlastně mi to přišlo stejně skvělé jako Hra o trůny - jen bez draků :-) Všechno je bravurně popsáno, děj je zajímavý, napínavý, máme tu plno intrik proti králi a skvělé nové postavy. Oblíbila jsem si Gaidemara, Adelheid, Miru a nemohl samozřejmě chybět Ota :-) Souhlasím s knihovnička007, že Tugumír mohl mít v knize více prostoru, toho jsem si oblíbila už v prvním díle :-) MOC RÁDA DOPORUČUJI :-)

"Jistota je milost určená jen několika vyvoleným." (s. 280) Možná ano, možná ne. Jisté pro mne ale bylo pomyšlení, že Cizí královnou budu ohromená stejně, ne-li více, než Hlavou světa. Přistupovala jsem k druhé knize Rebeccy Gablé s určitým odstupem, který mi ale vydržel jen pár prvních stran. Potom už jsem se zcela ponořila do temného středověku. Cizí královna si mě naprosto získala, i když její představitelka mi byla ne vždy svými činy sympatická. Jenže kdo jsem já, abych soudila skutky a rozmary nejvyšší dobové šlechty? Věřím, že většina z nás si nedovede představit, jak by se zachovala v mezních situacích, kterými prošla nejen Adelheid, ale také Gaidemar, Ota a další. Z těchto tří zmíněných si mne svým charakterem nejvíce získal Gaidemar, i proto jsem pro něho hned dvakrát ke konci knihy ronila slzy (nebudu ale prozrazovat proč). Ale nebyly to jediné slzy. V průběhu čtení mnou opět cloumaly emoce - semtam lehký smích, častěji jsem ale zapomínala kontrolovat svůj dech a mívala husí kůži i vnímala zvýšený tlukot svého srdce. Snad ani není možné vyjádřit se tu ke všem postavám - bylo jich příliš mnoho. Co ale musím uznat, je, že jejich charakter, i to, co ho utvářelo, popsala autorka opravdu mistrně. Nemám, stejně jako v případě Hlavy světa, snad jedinou výtku, krom toho, že by kniha mohla klidně dál pokračovat. Kéž bychom se jednoho dne dočkali pokračování. Styl, jakým Rebecca Gablé píše, je pro mne nesmírně atraktivní. Dopředu neprozradí mnohé a přitom je čtenář v napětí, když dočte jednu kapitolu a začíná číst další - i když by třeba neměl, protože večerní hodina už opravdu pokročila. Pravdou ale je, že nejen práce autorky je perfektní, ale je na místě zmínit i úžasnou práci překladatelky Blanky Pscheidtové a stejně tak autora ilustrací dobové mapy Evropy a také rodokmenu na vnitřní obálce knihy. Jsem vděčná za tak hluboký čtenářský požitek, který mě nejen zaujal, ale zároveň mi dal do života dalších pár poznání nejen o historii slovanských zemí, ale také o morálce a důležitých osobnostech - tedy i ženách v 10. století.