Ano, ano, kopat do dobře hodnocených knih, to je moje oblíbená kratochvíle. Podivejte, já uznávám, že je komplikované rozhodnout, co dělá dobrou knihu dobou knihou, respektive jaká specifika má naplňovat učebnice, aby byla hodnocena jako dobrá. Je to jistě otázka poměrně složité diskuse, kterou sám se sebou i se svými vyučujícími delší dobu vedu. Asi je to do značné míry věc strašně subjektivní. Jak ale jako dobrou hodnotit knihu, kde se mi prostě nedaří najít takové kritérium, ve kterém by alespoň trochu excelovala? Tak se na to podívejme. Učebnice by patrně měla (v oblasti práva) být schopna předat studentovi dvě věci: - A1) Teoretické zázemí - A2) Přehledné podání de lege lata úpravy Nu a v případě, že se má jednat o učebnici kvalitní, měla by dále disponovat: - B1) Kritickým zhodnocením aktuální úpravy - B2) Podáním návrhů de lege ferenda V oblasti soukromého práva procesního takovou kvalitou disponuje například první díl série učebnic docenta Lavického. Podívejme se na tuto učebnici. Půjdeme samozřejmě od nároků vyšších k těm níže postaveným. Ad B1) Učebnice není jen od tupého předání aktuální úpravy, která může být legislativně-technicky špatná, právně-politicky vadná a doktrinálně pomýlená. Naopak, je úkolem akademické obce a tedy autorů učebnic, potažmo tedy učebnic, tyto body vyzdvihnout a upozornit na ně. Měli bychom se například dočkat úvahy o tom, zda je vhodně nastavený průběh exekučních řízení, zda by exekutoři neměli mít širší pravomoci, zda není koncept milostivého léta nekoncepční. Zda není celé exekuční řízení zastaralé a vlastně tak trochu divné. Prosím, dočkáme se například úvahy nad nevhodností a dočasností dvojkolejné úpravy. To je ale tak nízká laťka, že leží na zemi. Nebo jsme pro ní dokonce vykopali do země rýhu. U insolvenčního řízení je také ledasco, co lze kritizovat. Například takovou první domněnku platební neschopnosti. Není zastaralá, neměli bychom ji přebudovat? Nic. Prázdno. Ad B2) Když už učebnice přináší kritiku, měla by také nastínit možné její řešení. Absentuje-li samotná kritika, nedočkáme se samozřejmě ani představy o jejím řešení. Zde podotýkám, tyto dva body jsou alespoň trochu přítomné v části prvé, týkající se exekucí. Tato část je obecně lépe napsaná a lze ji tak pro učení alespoň trochu využít. Neplatí to však pro insolvence. Ad A1) Teoretické zázemí postrádá nejen tento díl, ono nebylo nijak zvlášť přítomné ani v prvém dílu. Opat zde jde trochu vyzdvihnout první část, insolvence jsou i v této otázce zcela zanedbané. Jistě, i u exekucí bychom měli vyžadovat podstatně hlubší vymezení – měli bychom vyžadovat třeba pojednání o problematice automatických exekucí, která je ve veřejném prostotu přítomná, v případě této učebnice však musíme být rádi alespoň za pojednání o diferenciaci nalézacího a exekučního řízení prolamované například doktorem Svobodou. Ad A2) Nejproblematičtější bod. Pokud věc vůbec máme za učebnici označit, měla by být schopna předat nám předat látku systematicky a konzumovatelně – tj. tak, jak to sám zákon nezvládá. Učebnice musí být lepší než zákon, aby měla alespoň nějaký smysl. A právě to zde neplatí. Už u exekucí je to problém, naplno se to však projevuje u insolvence. Ta kniha nejenže nepředává věci jednodušeji než zákon, ona to dělá snad i zmateněji. Jedná se o převyprávění zákona víceméně jedna k jedné s tím, že je občas (občas!) jen změněna větná skladba. Něco takového je problém i u kvalitně napsaného zákona. Když se bavíme o zákoně jako je ten insolvenční, který je legislativně-technicky takřka katastrofální, jedná se o opravdový a nefalšovaný průser, který z knihy dělá cár papíru. V takovémto výše podaném provedení se mi kniha jeví jako naprosto zbytečná a její čtení se stává ztrátou času. Její koupě pak tragickým utrácením. Pokud máte možnost si ji v knihovně půjčit, neuděláte chybu podáváte-li se na exekuce. Insolvencím nevěnujte ani vteřinu života. Zákon posouží stejně. Je to katastrofa. Na straně druhé tím nechci tentokrát nijak zvlášť kritizovat autory. Ona je to látka obtížná a strašně proměnlivá. Pravdou je, že zde není text, který by látku podával lépe. Nu a nakrásně z učebnic tato strašlivost vychází snad nejlépe. Je totiž alespoň aktuální. Pokud vám ale mám něco doporučit, kašlete opravdu na její insolvenční část a šáhněte raději po beckovském komentáři od Sprinze. A ještě dodatek vzhledem k níže píšícímu Knihovníkovi. Prostě není pravda, že obsahuje veškeré informace, či snad informace nadstandardní. Stačí jeden alespoň trochu komplikovanější problém, abyste s knihou nevystačili. Zvláště pak bavíme-li se o oblasti práva insolvenčního, která je nadstandardně judikatorně obsáhlá.

Učebnice je druhý dílem Civilního práva procesního. Zde se věnuje dvěma druhům civilního procesu, a to řízení vykonávacímu (první část) a řízení insolvenčnímu (druhá část). V první části se kniha věnuje obecným výkladům k vykonávacímu řízení (k soudnímu výkonu rozhodnutí a soudní exekuci) a podrobně pak k jednotlivým druhům výkonu peněžitého a nepeněžitého plnění. Tato část se velmi dobře čte a je i vhodně rozdělená. To se nedá ale říct o druhé části - insolvenčním řízení. Výklad a jeho struktura jsou takové zvláštní a člověku se v tom hůře orientuje (subjektivní pocit). Přesto obsahuje všechny důležité informace o insolvenčním řízení, v rámci všepojímající učebnice až nadstandardně.