Čítanka 8 pro základní školy

Čítanky od Mgr. Josefa Soukala mě provázely celým druhým stupněm základní školy. Každou z nich jsem četla několikrát: poprvé samozřejmě hned na konci školního roku, kdy jsme dostali učebnice na ten následující. Podruhé třeba během prázdnin a potřetí už znovu v lavici. Při společném čtení jsem pak bývala napomínána, že „zase nevím, kde jsme“: jelikož jsem totiž knihu uměla nazpaměť (básničky určitě), libovolně jsem v ní přeskakovala. :) Díky Soukalovým čítankám je pro mě běžnou frází čapkovské „Na to nemám pokdy.“ („... moderní člověk nemá pokdy spěchat“). Díky nim umím zpaměti kus Jungmannova Rozmlouvání v jadrné obrozenské češtině. Díky nim jsem se naučila Raport od Fráni Šrámka: [...] Hlásím, pane hejtmane, že se mi zdál sen, vojna byla a já ležel v poli zastřelen; a zrovna u mne váš kůň taky pad, nám přáno bylo spolu umírat, to z boží vůle jen. To k ránu bylo as, neb měsíc zrud, a váš kůň hlavu zdvih, a zvláštní věc: měl jako já prostřelený břich, a v jeho očích takový styd žal, kdos divil se v nich, kdos se ptal a ruce lomil v nich. [...] (Dodnes si přesně pamatuji, s jakou intonací jsem v hodině recitovala který verš.) Díky nim jsem si ještě jako malá přečetla Tři muže ve člunu nebo Saturnina (ze školy jsem chodila s větou: „Tati, a nemáme náhodou v knihovně...?"). Dodnes, když čtu klasické dílo, si kolikrát říkám: vida, tahle pasáž byla v čítance!