Citadela

o druhém díle si myslím to samé co o prvním krát 2 )))) Super super

Tak tohle je oříšek... První díl zklamání, Mirror World beznadějně nelákavý, flegmatický Oleg vytlačený vzhůru díky cheatové figuře a nevysvětlitelné intuici, akce nula. Druhý díl jsem vyhlížela s nadějí, byla jsem fakt zvědavá, co přijde, navíc se mi dostalo povzbuzení, že to bude jen a jen lepší. Lepší to sice bylo, ale nadšení se nekonalo. Herní svět je stále stejný, Olegův účet typu dři a zemři mě do hry netáhne. Dostaneme se do Citadely a poznáme nové kraje, které nám autor servíruje stylem vyhořelého průvodce při poslední šichtě (vpravo vidíte, vlevo vidíte, tady prší, támhle leje, támhle jsou šutry). Když vidím, co všechno se kolem Olega točí, úplně mě svrbí, jak by to mohlo být skvělé, jenže zatímco u série Pouť mrtvého jsem si povzdechla, že je Korněv strohý, tady mě žádné trefné přídavné jméno ani nenapadá. Je to jako číst slohovku žáka třetí třídy: Vstal jsem, pak jsem šel k rybníku, pak jsem se vykoupal, pak jsem šel zpátky, pak jsem šel spát. A díky tomu je děj šedá šňůra, sem tam uzlík s náznakem barvy, ale na akci zase čekáme tři čtvrtiny knihy – a největším dramatem se Oleg opět tak nějak protrpí ke zdárnému konci. Oleg ve hře pokračuje stylem, který mi lezl na nervy už v Rutině. Hned od první stránky je to samé tušení mi říkalo, něco mi říkalo, intuice mi říkala, něco se mi nezdálo… Hrou prochází naprosto nehorázně lehce, dostává další bonbónky, hm, co s tím, šup do báglu, třeba se to někdy hodí… emoci projeví jednou! Pokud mi byl v prvním dílu nesympatický, tady to nevylepšil. Na závěr opakovačka z prvního dílu: (nedobrovolné) rozhodnutí posunout se někam dál. Každopádně flintu nikam neházím, konec slibně naznačuje novou lokaci a konečně i nějaké zlepšení postavy, tak snad se třetí díl opravdu už rozjede a třeba zařadí aspoň jeden vtípek!