V pátém , posledním díle této úžasné série, se Hermína vrací opět do rodné Francie na zámek Meuron. Příběh, ač tentokrát ne tak akční jako předchozí, je opět velmi poutavě napsaný a mně se vůbec nechtělo s postavami loučit. Bude mi smutno Hermíno de Marigny a André Gisserote ...

Pro mě zajímavé vyvrcholení celé série, kterou jsem si oblíbil od prvního dílu. Kočáry v každé z knih hrály důležitou roli, Hermína v nich strávila spoustu hodin, takže název Kočár do neznáma je velmi příhodný nejen pro první díl, ale vlastně pro všechny díly. Spoustu mých postřehů jsem už napsal u předchozích dílů. Když bych se vrátil ke svému hodnocení prvního dílu a přirovnání k vínům, tak jsem si v této knize přivoněl k vínu s přívlastkem...... asi tedy výběr z hroznů. Když už jsme se ocitli ve Francii a Hermína získala zpět vinice. :-) Scénka s Napoleonem, ta prostě neměla chybu. Krásná série o složitých dobách, ale napsána tak, že se čtenář nenudí a ke čtení se nenutí. Spousta těžkých situací je popsána lehkým a velmi čtivým stylem. Pomalu se dívám, co dalšího si od autorky přečtu. Myslím, že mě neodradí ani to, že u většiny knih autorky je uvedeno, že se jedná o román pro ženy. No co už, když mě tyto knihy baví. :-) Celou sérii mohu jen a jen doporučit a to všem pohlavím, kterých je podle posledního vyjádření odporníků popletené EU určitě hodně přes padesát.