Čínská hvězda

Všechno, čím mě autor nalákal v prvním díle, mi teď naprosto zhnusil. Těšila jsem se na pokračování a měla jsem ho nechat své fantasii. Z hlavního hrdiny, skvělého šermíře, vytvořil nablblého gigola. Na konci už jsem ho nemohla ani vidět, což platilo i o jeho nymfomaniakální přítelkyni. Jemný situační humor a průpovídky gentlemana Dmitrije Karlova vystřídala lacinost a maniakální touha po sexu. Rádoby dobrodružné scény byly nastaveny tak, že jsem si začínala říkat, kdy na mě hlavní hrdina vybafne "protřepat, nemíchat", protože nikdo jiný by nedokázal likvidovat nepřátele tak podivně snadno. Takto ne, pane Bartle Bulle. Kdybych na začátku tušila, co jsem si to koupila, raději bych strávila příjemný večer se skleničkou dobrého vína, se Seanem Connerym a jeho "Má milá, jsou věci, které se zkrátka nedělají. Jako pít Dom Perignon, ročník padesát tři, při teplotě nad třicet osm stupňů Fahrenheita. To je stejný omyl jako poslouchat Beatles bez klapek na uši." 2/5

Čínská hvězda se mi líbila více než Šanghajské nádraží. Děj nebyl zdaleka tak drastický, i když pomsta zde byla dokonána a dopodrobna popsána. Celá první třetina knihy se odehrává v Paříži působivých 20. let, následně se teprve vydává Čínská hvězda na svou dalekou plavbu do Číny z Marseille přes Středozemní moře, se zajímavými zastávkami jako Suez či především Ceylon. V druhé části knihy již bylo mnohem méně politiky, více osobních vztahů a obchodních záležitostí, a zejména cestování a kulturních zážitků, takže z politického historického románu se stal čtivý dobrodružný román dýchající starými (dobrými?) časy.