Všechno, čím mě autor nalákal v prvním díle, mi teď naprosto zhnusil. Těšila jsem se na pokračování a měla jsem ho nechat své fantasii. Z hlavního hrdiny, skvělého šermíře, vytvořil nablblého gigola. Na konci už jsem ho nemohla ani vidět, což platilo i o jeho nymfomaniakální přítelkyni. Jemný situační humor a průpovídky gentlemana Dmitrije Karlova vystřídala lacinost a maniakální touha po sexu. Rádoby dobrodružné scény byly nastaveny tak, že jsem si začínala říkat, kdy na mě hlavní hrdina vybafne "protřepat, nemíchat", protože nikdo jiný by nedokázal likvidovat nepřátele tak podivně snadno. Takto ne, pane Bartle Bulle. Kdybych na začátku tušila, co jsem si to koupila, raději bych strávila příjemný večer se skleničkou dobrého vína, se Seanem Connerym a jeho "Má milá, jsou věci, které se zkrátka nedělají. Jako pít Dom Perignon, ročník padesát tři, při teplotě nad třicet osm stupňů Fahrenheita. To je stejný omyl jako poslouchat Beatles bez klapek na uši." 2/5

Stejně jako u Nádraží jde o příjemnou zábavu a minimul "umění". Většina věcí zůstává. Koumouši zabíjejí, znásilňují a kují pikle. Alexovu sestru nakonec zbaví rudých bludů švarný Japonec a on sám se zakouká do exotické MILFky. Sem tam je to proloženo pasážemi o práci bolševické tajné policie, pěstování čaje, o dražbách a životě na Rusi před rudým morem. Dozvíme se, jak zabít člověka pomocí slona a spoustu dalších užitečných věcí. Arcibolševikovi je nakonec osudná jak jeho nenastnost, tak ještě víc nenažranost. Finále s akvarijními rybičkami je prima.