Cinknuté alibi

Četnické příběhy z Prácheňska z let 1937 - 1938 nám připomínají dobu předválečnou, kdy bylo jasno, kdo páchá činy proti zákonu a kdo má zákon chránit. Pátračka z Písku měla široký záběr činnosti: krádeže, loupeže, vloupání, podvody, prostituci a zabití i vraždy. Vše řeší s nadhledem, klidem a v pohodě!

Anotace: Jednou má navrch galerka, jednou četníci. Tak už to zkrátka chodí. Aby však bylo učiněno spravedlnosti zadost, musí se členové četnické pátračky pořádně ohánět. Vždyť základem úspěšného vyřešení případu je zejména mravenčí kriminalistická práce, dokonalá znalost prostředí a profesní čest, která vyšetřovatelům nedovolí vzdát se při prvním neúspěchu. Povídky nazvané Jak veselé paničky písecké o smích a peníze přišly, Když karty nelžou či Škaredá středa Matěje Jocha či Podezřelé námluvy se zločinem překvapí čtenáře. Poslední dva měsíce jsem se zaměřila více na své fyzično, než duchovno. V čele mých zájmů stálo zdraví a práce. Sice jsem se pokoušela "začíst", ale nedařilo se. Po pár stránkách jsem odkládala jednu knihu za druhou. Když jsem v nabídce recenzních výtisků našla další "Beranovku", řekla jsem si: Moji knihovnickou a čtenářskou reputaci mohou zachránit snad jen sukničkář štábní strážmistr Hřebejk, velitel písecké pátračky nadporučík Votruba, praporčík Číp, soudní koroner doktor Cafourek a venkoncem celá písecká galerka. Nemýlila jsem se. Na tyto prvorepublikové četníky jsem už zvyklá a vím co (ne)mohu od pana Berana čekat. Slang, který mě nesmírně baví: kapišto, od pryč, popelka, abštajk, nasušíno, jsem jedno velký ucho, bedár... Spousta přímé řeči, která se jen tak nevidí. "Márnici máte venku, pane štábní, došlo tam přesně k tomu, jak jste mi říkal. Vojcl nechtěl dát za štrejch Řezáčové dvacku, a tak na něho nastoupil Čanda. Venku je i ta vražda Řezáčový. Ta šlapka chtěla na Čandovi deset tisíc, jinak že ho práskne za tu vaši márnici. A Čandu ten její nemravný návrh hluboce urazil, tak ji šáhl po krku a měl na triku další malér. Ten pak vyřešil tím, že ji vyhodil z vlaku." Opakování hodností a jmen, na což jsem si už zvykla. Podrobné popisy pátrání, u kterých přemýšlím, zda se to takto praktikuje i dnes - znalost prostředí a galerky. Nezastírání, že k vyřešení případu tu a tam přispěla náhoda. I všude přítomnou blatenskou slivovici. :o) Pobavila jsem se, příjemně odpočinula a doufám, že i "rozečetla". PS: Když jsem se tento týden čtenářky zeptala, zda chce vypůjčit českou nebo zahraniční detektivku, odpověděla, že zahraniční, protože české jsou moc, cituji: "ukecané". Má pravdu, a to ještě nečetla žádnou "Beranovku" :o). Ale jestli to není tím, že my v současné době málo mluvíme, ale více "komunikujeme" a děj v knize/filmu musí pádit o sto šest, jinak se nudíme ...