Chyť ten zvuk

Není to rozhovor ve stylu otázka - odpověď - otázka - odpověď, je to spíše dialog. Samozřejmě, Alexandro De Rossa se Ennia Morriconeho ptá, ovšem protože je sám skladatelem a navíc jeho obdivovatelem (Aby ne!), zároveň s vyptáváním se také on sám zamýšlí, svými názory Morriconeho postrkuje k jeho názorům... Pro představu nejdelší De Rossova "otázka" zabírá celé dvě strany a Morriconeho odpovědi bývají i delší :) Chyť ten zvuk nás ale díky tomu a díky opravdu štědrému rozsahu s Morriconem seznámí velmi důkladně. Na něco bohužel nedojde, zdálo se mi například, že De Rossa, Morricone nebo oba dva se bránili kritice současných skladatelů (mistr ji jen naťukne), ale jinak s tím fascinujícím člověkem, který vyprodává stadiony a arény jako největší rocková hvězda, opravdu ujdeme pěkný kus cesty. Pro většinu čtenářů je určitě nejzajímavější to, co se věnuje Morriconeho soundtrackům, ale ani zbytek věnovaný jeho absolutní hudbě, jeho postupům, jeho učitelům, jeho úvahám o víře, o práci, o tom jak každé ráno cvičí... Já to všechno hltal i když jsem se v odborných termínech zrovna úplně neorientoval. Pomáhaly mi poznámky, pomáhal mi internet a takřka jsem srostl s YouTube, kde jsem si co chvíli něco pouštěl. Třeba ke mši pro papeže Františka bych se asi jinak nedostal - a byla by to škoda!____P.S. A teď musím ještě pochválit Omegu. Ano, je to tak. Tuhle knihu nezkazili! Překlad je přímo super, krásně se to čte, chybka se objeví jen sem tam... Vida, že to jde :)

Zhruba první polovina knihy je zaměřena spíše pro nadšence filmové. Popisuje se v ní Enniova spolupráce s tím kterým režisérem vzhledem ke konkrétním filmům a s nimi spjatými soundtracky, nejčastěji je samozřejmě rozebírána spolupráce se Sergiem Leonem. V druhé polovině knihy jsem měl tendenci občas vypínat, protože Alessandro De Rosa (autor knihy, Enniův žák a vlastně i kolega) často zabrušuje do muzikologického slangu a problematik, jímž já, jakožto pouhý laik, nemám šanci tak dobře rozumět, a bohužel před tímto nejste jakožto čtenář varováni, ani zde není nic jako vysvětlivky. Svým způsobem je to ale dobře, že vás tato kniha nevodí za ručičku, ale naopak vám nasadí brouka do hlavy. Zřejmě počítá se vzdělaným čtenářem jak v oblasti filmové, tak v oblasti hudební. Z mého pohledu je důležitější znát spíše filmy, o kterých je řeč, jinak vám popisování procesu skládání hudby k nim nebude říkat mnoho, když si melodii nebo samotný film nedokážete při čtení zpětně vybavit. Zhruba posledních sto stran jsou časem posbírané ódy na maestra Morriconeho, od jeho nejbližších spolupracovníků a kolegů. Koncept knihy je příjemný a lepší životopis by dnes dal jen těžko někdo dohromady.