Už jsem měl v ruce romance s upíry, vlkodlaky, démony, anděly, mimozemšťany, právníky i politiky. Ale se zombie vztahovkou jsem se setkal poprvé. A nedá mi to než se pozastavit nad tím, jak moc špatný člověk jsem, když začínám komentář právě těmito větami. Chutná těla jsou románem, který ocení hlavně čtenáři paranormálních romancí, jež už mají kýčovitého láskobolenství plné zuby. Zároveň nepostrádají smysl pro humor a trocha toho životního nadhledu. I když „nechutně vtipný, ale i dojemný horor“, jak slibuje anotace knihy, se tak úplně nekoná, je tu několik vážně povedených scén, především ty ze života obyčejného zombíka. Celkově se to nese v lehké rovině tragikomedie, neberoucí se smrtelně vážně, ale zároveň nesklouzávající k parodii. Snad jen občasné emo výlevy si Isaac Marion mohl odpustit. Na druhou stranu, tohle je román pro dospívající, takže autor vlastně hraje na tu správnou strunu, jíž cílová skupina poslouchá. Vždyť z jejich pohledu nakolik se žijící liší od těch nežijících?

Vlastně si po té době co jsem to četla nevím co jsem si vlastně z knihy odnesla. Zaujal mě nápad a tak jsem se těšila až se začtu, ale při čtení jsem si stále v duchu říkala- co to sakra je? Do děje se moc začíst nedalo, zápletka byla prapodivná, trochu přitažená za vlasy a fakt děsný a nereálná pohádka. Nikam to vlastně nevedlo a nějak se mi ani nevybavuje co se tam pořádně děje. Hlavní hrdina byl divný, moc normální na to že byl zombík- čekala jsem že bude víc přemýšlet jako zombík, to mě zajímalo, ale byl to jen obyčejný kluk. A nijak mi jako hrdina nepřirostl k srdci, spíš mi lezl na nervy. A vlastně on ani jeho dívka nebylo propracovaní, jen loutky v jednoduchém příběhu- až moc jednoduchém. Nápad byl zajímavý, ale zpracovaný slabě, moc slabě. Knihu jsem přečetla a jen si dala do seznamu přečtených a nic si z ní neodnesla, snažila jsem se, ale nevím co. Nemohu ji zařadit do průměrných knih, prostě, tohle nebylo pro mě- bylo to po všech těch romancích až moc přeslazený a ubohý- škoda, dal se z toho vytřískat slušný příběh.