Chutná těla

Už jsem měl v ruce romance s upíry, vlkodlaky, démony, anděly, mimozemšťany, právníky i politiky. Ale se zombie vztahovkou jsem se setkal poprvé. A nedá mi to než se pozastavit nad tím, jak moc špatný člověk jsem, když začínám komentář právě těmito větami. Chutná těla jsou románem, který ocení hlavně čtenáři paranormálních romancí, jež už mají kýčovitého láskobolenství plné zuby. Zároveň nepostrádají smysl pro humor a trocha toho životního nadhledu. I když „nechutně vtipný, ale i dojemný horor“, jak slibuje anotace knihy, se tak úplně nekoná, je tu několik vážně povedených scén, především ty ze života obyčejného zombíka. Celkově se to nese v lehké rovině tragikomedie, neberoucí se smrtelně vážně, ale zároveň nesklouzávající k parodii. Snad jen občasné emo výlevy si Isaac Marion mohl odpustit. Na druhou stranu, tohle je román pro dospívající, takže autor vlastně hraje na tu správnou strunu, jíž cílová skupina poslouchá. Vždyť z jejich pohledu nakolik se žijící liší od těch nežijících?

Pro mě zklamání, těšila jsem se na něco nového a neokoukaného....po pár stránkách mi to celé přišlo bohužel néé vtipné ani hororové, ale spíše absurdní a chvílema nechutné...trochu pocit zmatenosti, že Marion vlastně nevěděl do jakého žánru se pustit a splácal vše dohromady, což ve finále vyznělo prostě zvláštně...