Chtíč

namouduši jsem se snažil, knížečku několikrát odložil a zkoušel se vracet s odstupem, ale nečtu nic jiného než úmorně repetitivní a zbytečně vulgární spílání na všechno možný: peníze, uspěchanou dobu, socialistické nástěnky, pocení při smažení řízků, chlast, řidiče, neumyté nádobí, doktora Peroutku..., náhodně cituju (verzálky a interpunkce jsou autorky): NÁDOBÍ: ...A neposeru se z toho!! NEPOSERU!, slyšíš?? Seru na Tebe, ještě na Tebe seru, seru na tebe, zasraný nádobí! Mám jiný věci na práci!! Jiný starosti, jiný věci k řešení! Jiný řízení, jiný jednání, jinou práci. Teď na Tebe nemám ČAS. Nemám čas, tak se na Tebe JEŠTĚ vyseru. Sereš mě ale, sereš mě! Kdo Tě doprdele umeje? Je Tě hodně, hodně, do prdele!! Ty SVINĚ!! ... CHTÍČ: ...VŠECHNO se SERE (ať se to klidně posere, já nemám čas, NEMÁM ČAS!!), to svrbění, bože to SVRBĚNÍ, teda to mě SERE, s tím musím něco udělat, něco udělat, NĚCO UDĚLAT. Bože, ta mě tak sere, tak SERE, ta KRÁVA...! Do prdele, ta KRÁVA, to je ale KRÁVA, ta mi teda dává, to je kráva, BOŽE!! To je KRÁVA!! Já jsem ale DEBIL, debil, bože já jsem DEBIL, no JO, no JO, ale co já s tím teď budu DĚLAT, do prdele!! ... KALEIDOSKOP TRAGÉDIÍ: ...Ať už s těma autama dou všichni DO PRDELE. Furt se někam SEROU, v autě, sem tam - sem tam. Ať se na to vyserou. VŠICHNI. Ať už na to SEROU. Jenom mě vytáčej. Vytáčej mě. Tím věčným JEŽDĚNÍM. Ať jedou, jedou, odjedou, vyjedou - ZAJEDOU! Ať už všichni s těma svejma zasranejma vymazlenejma AUTAMA ZAJEDOU. Pod zem. POD ZEM!! Nebo DO PRDELE!! A na FURT!! AŤ UŽ JEDOU do prdele! Nenechám se nasrat, furt, furt mě to SERE. Ale nevadí, NEVADÍ. Já se VÁMA s těma VAŠIMA POSRANEJMA AUTAMA nenechám nasrat. Nenechám. Jenom mě to sere. FAKT SERE. ... tak já nevim, třeba na tom někdo najde něco hóch poetickýho