Chmýří pampelišky

Tahle kniha asi nesedne každému. A naopak. Jedni ji milují a druzí ne. U některých příběhů to více vynikne, což je vidět i u tolika rozdílných recenzí na tuto knihu. Mě si kniha získala. Já zbožňuju takové rozjímání u knihy. Vzpomínky, filozofování nad životem a skrytá slova mezi řádky. Helena a Robert, Tereza a Tomáš, Viola a Lukáš. Každý mají svůj život, svoji lásku a vzpomínky. Každý máme svou představu o štěstí. Ale co je vlastně štěstí? Pro každého je to něco jiného. Co znamená otázka na druhého jestli je šťastný? A co láska? Je jen jedna za život nebo jich je víc a nebo každá za čas odletí jako Chmýří pampelišky? Co otázka na druhého: Jak se máš? Zajímá nás to skutečně nebo jen očekáváme naučenou odpověď, že se máme dobře… Děj jako takový v knize moc není. Je jen na okraji a spojuje myšlenky o životě, které každý z nás někdy měl. Ukazuje i soužití mezi generacemi, stereotyp žití, čas, který nejde vzít zpátky. Kniha ve Vás vyvolá melancholii života se vším, co přináší.

Nádherná obálka, ale jinak jsem tentokrát šlápla úplně vedle... Ráda si přečtu nové české autory, příběh byl zvláštní já vůbec nechápala co čtu. Přišlo mi to chaotické trochu zklamání....