Nadšena "Pískovým vrchem" jsem se vrhla do avizovaného pokračování v očekávání podobného produktu.... co zůstalo z předchozího, je vypravěčský styl a pokud by se Joanna Bator držela tematického prostředí své první knihy, asi bych nic nevytkla. Bohužel - trend módní globalizace pronikl i do polské literatury a v tomto případě ne zrovna vydařeně. Autorka pokračuje ve sledování více či méně pitoreskních postaviček polského sídliště, tak podobným našemu naturelu, že je radost číst. Jednu z postav nechává ovšem cestovat po světě a nabalovat na sebe příběhy osob různých národů a kontinentů, které vnášejí do pavoukovitě větvené formy vyprávění chaos a - za mě osobně - i absenci literární zručnosti. Tyto kapitoly na mě působily nudně, zmatečně, křečovitě (kvůli zachování struktury prolínání postav) a jakoby "uměle naroubované", takže v konečném výsledku to, co mělo knihu ozvláštnit, působilo bohužel kontraproduktivně (u dialogů, popisů prostředí atp. je zřejmé, že autorka do poslední molekuly zná letoru vlastního národa, naopak příslušníci jiných národů jsou vylíčeni s evidentní neznalostí prostředí, prázdně a ploše). Váhám mezi 3 - 4....

Mozaikový román utkaný vyprávěním příběhů lidských osudů Poláků i přistěhovalců z různých zemí a poutnice Dominika, která hledá svoji "Chmurdálii", a která vše spojuje. Kniha veselá i hořká, s tématy holocaustu, rasismu a migrace a opravdu pestrou galerií nezapomenutelných postav. Chtěla bych poznat Čajíčkové tety (a ochutnat jejich likér), předčítat knihy stařence Eulálii (a spatřit její rozsáhlou knihovnu), poznat nespoutanou Gražynku či věčně frfňající Jaďu :) I přes absenci odstavců a přímé řeči velmi čtivá kniha.