„Tohle je Mechos. Podivné tu je normální, zatímco normální neexistuje.“ Kombinace Alenčiných dobrodružství a Čaroděje ze země Oz, převlečená do modernanokyberobotického hávu. Což by nebyl problém, kdyby Daniel H. Wilson dokázal knize propůjčit podobné kouzlo jako Lewis Carroll nebo L. Frank Baum. Hrdina, příběh, prostředí, atmosféra - to vše má hezky vymyšlené, ale nějak jsem postrádal osobitý drajv. Když pohádkové bytosti vyměníte za roboty, ještě to neznamená, že Nobelovka je na cestě. Pakliže si však na svéráznou imaginaci potrpíte a od zápletky nevyžadujete příliš inovátorství, není jediný důvod, proč byste se knize měli vyhnout. Je milá, krátká, nápaditá i humorná. Jen nevybočuje ze standardu, který literatura pro mládež běžně nabízí - prostě se jde na výpravu za záchranou kybernetické říše a když se přijde na konec, pořeší se co se pořešit má a hurá domů. Ovšem jakékoliv dítě milující roboty vám kvůli ní pravděpodobně utrhne ruce. A možná i nohy. To se jako úspěch taky počítá.

Knížka mě zaujala, protože je tam vztah kluka s robotem. Je napínavá a dobrodružná. Líbilo by se mi na chvíli být v kůži hlavního hrdiny.