Zdánlivě nesourodé kapitoly o Žibusovi a Chinaskách, o tom, jak vznikli a (ne)fungovali. Celé je to proložené rozhovory se členy a dalšími lidmi, kteří k nim prostě patří, což je rozhodně bod nahoru, ty rozhovory toho objasňují nejvíc a navíc dost drží ten veskrze Malátný text, který by sám o sobě asi tak zábavný nebyl. Sečteno, podtrženo - pár hodin návratu do dětství a dočítání se slzami v očích při vzpomínce na odpoledne 25. července 2008, kdy se mně, jakožto čtrnáctileté žábě, cestou z dovolené sesypal hudební svět, když jsem v rádiu slyšela, že umřel můj nejoblíbenější člen mojí nejoblíbenější kapely. Knížka je pěkný zážitek, i když možná trochu nadhodnocený mou nostalgií. Co vám budu povídat, během čtení se se mnou máma snažila komunikovat - značně neúspěšně. Beatles jsou možná moje největší hudební láska, ale Chinaski jsou veskrze moje nejdelší hudební láska. Tak.

Je to pěkně napsané, jak zde již bylo řečeno, Člověk si udělá obrázek o kapele a o tom co dalšího (pro nás neznámého) slavní lidé denně prožívají. Hlavní hrdina se nám ukáže ve velice lidském obraze , čehož si na knize nejvíc cením.