Přiznávám, že tuhle dětskou knížku jsem si koupil hlavně proto, abych měl celou sérii "Usagi" kompletní. Ale ona mě překvapivě bavila i sama o sobě, protože nemá zase tak daleko k "velkému" Usagimu. A stejně jako ten mě i něco naučila o japonské kultuře. Konkrétně co jsou sošky Dogu. Autorka je pojala velmi zábavně a jejich vzájemné označování "Dogu", i když každý je jiný, mi vyvolávalo úsměv na tváři. Stejně tak, jako vzájemný "souboj" sošek a příšerek breberek. Příjemným bonusem je pak krátký příběh o tom, jak se "velký Usagi" dostane do chibi světa. Takže i když se jedná o dětskou knížku, rozhodně má své místo v knihovně hned vedle speciálu Yokai.

Achjo, jak hodnotit komiks, který tak očividně není zaměřený na mě? Jenže já si ho, jako velký fanda Usagiho, nemohl nechat jen tak ujít. Takže asi takhle: Chibi Usagi je ideální pro prvňáčky. Troška textu, velké panely, pastelové barvy, jednoduchý příběh. Ale pro dospěláky to dost bolí. Všichni mluví jak střelení, pořád se jen řve a někam běží. Takže hodnotím zlatou střední. Jako "Můj první komiks" funguje ukázkově.