Chasidské povídky z doby holokaustu

Se židy sympatizuji, ale povídka "Expres Bukurešť-Berlín" mě donutila knihu odložit. Zvládla jsem i dlouhý a rozvláčný úvod a i přes určitou svou rezervovanost vůči orální historii jsem se pustila do čtení. Všemi přečtenými se prolíná touha po životě (u náboženských lidí bych ovšem očekávala toužebné očekávání smrti, protože posmrtný život bude ve všech ohledech lepší), což ale není nikterak unikátní, je to prostě lidské. Ve zmiňované povídce se nicméně zmiňuje blonďatá modrooká židovka (znám i blonďaté modrooké Romky), která má jako prototyp árijky volný pohyb, zatímco tmavá Němka zažívá perzekuci - chybí mi zájem o osud té gójské sekretářky a v tomto kontextu mi trochu vadí ten judeocentrismus, který mnohým zavdává důvod k averzi vůči židům. Nic nemůže omluvit hrůzy šoa, i když oběťmi nebyli jen židé. A nic nemůže omluvit to, že se lidstvo nepoučilo.

Příběhy jsou vyprávěny téměř hovorovou řečí a některé jsou neupravené. Chasidské příběhy a vidění světa jsou jedinečné a podnětné, i když se někdy zdají šílené.