Charakter

Tak tahle knížka mě překvapila asi jako Ester Ledecká Annu Veithovou (a potažmo celý svět) :-) Prostě jsem nic moc nečekala, ale pak mi spadla brada :-) Před čtením ale musíte přijmout jedinou výchozí premisu: "Beru naprosto vážně varování z obalu, že jedna z postav používá mimořádně sprostá slova." Pokud jste zapřísáhlí odpůrci sprostých slov v knihách, tak knížku obloukem obejděte. Taky nejsem zrovna příznivcem sprosté mluvy, obzvláště pak na papíře, ale tady to prostě k ničemovi sedlo... Ostatně jak jinak chcete popsat vnitřní svět a úvahy gauneříčka třetí kategorie? Takže tak. Příběh nám vypráví tři naprosto různé postavy z jejich úhlu pohledu. Tahle skládačka je místy vážně dost vtipná, ale i dojemná... Charakter alias dědek alias pan Brix je tak trochu brněnský Ove :-)

Absurdní svéráz. Rozlícená postava pana Brixiho je zprvu na facku. Nebo raději hned na dvě. Jenže ono na něm nakonec něco je a člověk se přestává divit tomu podivnému "gerontovi" s věčnou pifkou na všechno a na všechny. Má ke své celoživotní nakvašenosti dost důvodů. Ona je to vůbec výstavní snůška charakterů. Pasák žebráků? Ve Vídni jsem jich zase tolik na Kärtner Strasse moc nevídala. Vlastně vůbec žádné ;-). Jen zloděje... Jediná jistota je brněnské nádrží. Příručka pro vězně mě taky zaujala. Ta se dá sehnat kde? Krom vězení :-). Šimáček dle mého naprosto skvěle vystihl charakter a mluvu několika zcela odlišných charakterů. Neohrabaný gauner je přímo dokonalý. A ten brněnský místopis... za mě maximální spokojenost. Ovšem největší charakter je největším Šimáčkovým překvapením a mně dochází, že mě to vlastně vůbec nepřekvapuje. "Proletáři všech zemí se spojili. U televize!"