Tahle kniha má k románu dost daleko. Je na ní na sto honů poznat, že autor je novinář a svého stylu psaní se nedokáže nejspíš zbavit. Takže v knize najdeme značně zploštělý a přeskakující děj psaný nepříliš uhlazeným jazykem, navíc s velkým množstvím překlepů a nedoklepů, takže autor po sobě svůj text evidentně moc nečetl. Pro román by asi bylo potřeba využít vztahových linií mezi hlavními představiteli a děj tak rozvést do různých linek. A hlavně psát mnohem krásnějším jazykem, abych si jako čtenář užil dalších vrstev naší mateřštiny. Souhlasím s názorem, že si autor uhryzl příliš velké časové sousto, asi by pomohlo zredukovat roky, kdy se příběh odehrává. Na druhou stranu nám představil typické Čecháčky i s jejich prospěchářstvím, úplatností, točící korouhvičkou po větru vlastního prospěchu.

Chameleoni jsou divným románem. Ten obrovský časový rozsah musel mít daň v tom, že nelze souvisle vyprávět uvedený celý časový úsek. Nejvíce je asi z válečných let do roku 1948, pak jsou tam větší skoky. A úplně si nejsem jistý, které tři hrdiny autor měl na mysli. Nakonec mi z toho vypadla jména Luhan, Fanta, Pirous. Nebo ještě Jung, Kulbánek? Je to takové neurčité. Opravdu často zasáhla podivná náhoda, na druhou stranu musel děj odsýpat, protože to není román nijak rozsáhlý. Někdy chybějící předložky, nebo naopak něco navíc je bohužel standardem u vydavatelství Česká citadela, jak jsem se přesvědčil u jiných knih. Autor si nejspíše ukousl velké sousto tím časovým údobím, a proto je děj takový plochý, k postavám si čtenář neudělá nějaký vztah. Ale při čtení jsem se nenudil, byly tam i záživné části a někdy i spád.