Chameleoni

Moc jsem si přála kvůli autorovi samotnému být nadšená, pozitivní, všeobjímající... Jenže styl psaní byl takový... no naprosto nepoutavý, časové skoky šílené, rok 1945, hop rok 1968, hop rok 1989, bez varování a nic mezi a na vedoucích místech stále ti stejní lidé, kterým bylo ve válce okolo třiceti... Náhoda se ukrutně nadřela, vždy když situace vyžadovala trochu důvtipu, musela nastoupit právě ona. A stateční čeští policisté, jak ti byli důvtipní, panečku. Kriminalista přišel k mrtvole a hned věděl, že zde se jedná o vyřizování účtů z války, byť už bylo po roce 1968... Ale vůbec nejvíc mě štvaly ukrutné hrubky. Což u bývalého redaktora nějak nedokážu pojmout. Prostě naprostý propadák, aspoň tedy u mě... A to jsem fakt moc chtěla, aby se mi to líbilo. Trošku přemítám nad tím, zda se jednalo o jisté vyřizování účtů či naopak o určitou úlitbu...

Od chvíle, kdy autor představil jednotlivé větve příběhu, jsem tušila, že text bude jedno velké špatné. Chtěla jsem věřit, že se v odhadů pletu... Příliš mnoho psů, zajícova smrt - tohle asi nejlépe vystihuje moje dojmy románu. K tomu připočítejte opravdu děsnou redakční práci, chyby, překlepy. Jediné body snad za snahu.

Chameleoni jsou divným románem. Ten obrovský časový rozsah musel mít daň v tom, že nelze souvisle vyprávět uvedený celý časový úsek. Nejvíce je asi z válečných let do roku 1948, pak jsou tam větší skoky. A úplně si nejsem jistý, které tři hrdiny autor měl na mysli. Nakonec mi z toho vypadla jména Luhan, Fanta, Pirous. Nebo ještě Jung, Kulbánek? Je to takové neurčité. Opravdu často zasáhla podivná náhoda, na druhou stranu musel děj odsýpat, protože to není román nijak rozsáhlý. Někdy chybějící předložky, nebo naopak něco navíc je bohužel standardem u vydavatelství Česká citadela, jak jsem se přesvědčil u jiných knih. Autor si nejspíše ukousl velké sousto tím časovým údobím, a proto je děj takový plochý, k postavám si čtenář neudělá nějaký vztah. Ale při čtení jsem se nenudil, byly tam i záživné části a někdy i spád.