Cesty na Sibiř

[Četba ČRo] Barvité, autentické, rozervané - touto výstižnou větou, končí svůj komentář Miloš333, kterému děkuji za souhrn toho, co v rozhlasové četbě nebylo. Jde vskutku o neotřelý počin. Snoopi díky za ocenění autorova cestovatelského odhodlání. Sdílím ho jen částečně. Vážím si informací o realitě života Evenků, převedených do románové podoby, která hodnotu cestopisu lehce rozmělňuje? Taky je mi lidsky smutno s jakou lehkostí často měníme osobní život a zralé partnerství za touhu po dobrodružství? A taky z toho, z jakých základu vyrůstalo putinovské Rusko, kterému ještě dnes fandí (snad minimální ?) část občanů ČR. Ovšem netvrdím, že pokud by byla možnost, nedoposlechla bych až do konce - Martin Stránský konečně (po nekonečné řadě thrilerů) dostal práci na úrovni jeho hereckých i hlasových schopnosti - luxusní četba! "Hlavní není co zažiješ, ale co o tom pak doma vyprávíš!' 3/5

Jedná se z mého pohledu o určitý slepenec autorových životních peripetií při útěku od životních zklamání do daleko socialne náročnějšího prostředí /je předem jasné, že když se vrátíte z ruského venkova, budete mít spolehlivě 100 % potom kdekoli západně doma pocit, že žijete v raji/ a hledání odpovědí na své duchovní potřeby vědeckým zkoumanim pozůstatků samanske tradice. Autor často v knize zdůrazňuje že nemá rád lidi. Způsob jeho vztahu k ženám je zde mírně řečeno otřesný. Ovšem čtení je to poutavé, uprimne líčení jeho cest poměrně s ničím jiným doposud nesrovnatelné a možnost porovnávání a prolínání s filmem Duše v muzeu bezva nebo dokonce klíčové. Je humorne zajímavé, že existují lidé jako autor, kteří na místo, aby našli nějakého šamana a podrobili se zmenenemu stavu vědomí nebo čemukoliv podobnému zážitku přímo, okolo tohoto vědecky léta opatrně krouží jako kolem horké kaše. Překvapivě je v tomto případě, zřejmě díky autorově citu pro detail, dosaženo pro čtenáře asi nakonec nějak srovnatelne nebo více.