Cestou z věže

Téma knihy je velmi atraktivní, protože jistě všichni z nás se určitě nějakým způsobem setkal se Svědky Jehovovi. Kdo mezi ně nepatří určitě se alespoň jednou, já nejednou, setkal s urputným vysvětlováním a propagací této „víry“ Příběh nám odhaluje mnohem víc. Malý Honza, který příběh vypráví je od narození vedený svou fanatickou matkou k této jediné a správné víře. Jeho otec, který s touto vírou nesouhlasí, se jen občas slabě ozve a pokusí o jemnou změnu, bohužel mu to není nic platné. Honza matce bezmezně věří a i když s dospíváním a věkem začíná pochybovat, přesto se víře podřizuje do své právní dospělosti. Je ovšem velmi inteligentní a začíná ve svém nitru tuto víru zpochybňovat a hledat si svou vlastní cestu a tu pravou víru. Jenže , je vůbec jedna jediná pravá víra? Velice zajímavé je, že autor popisuje příběh od roku 1971, kdy je v naší zemi šíření poselství svědků J. nezákonné. Autor nás zavede i do vzdálenější historie této víry a popisuje hodně detailně jak se s roky jejich učení a předpovědi konce světa mění dle dané situace ve světě , tím se velmi snižuje důvěryhodnost tohoto společenství. Dostane se nám vysvětlení ,proč tvrdě odmítají Vánoce, Velikonoce dokonce i narozeniny a jmeniny a jiná dogmata. Jaký to má na chlapce s touto neochvějnou vírou dopad v běžném životě , v němž je toto tradicí nebo dokonce zákonem vyžadováno. Děj není popisován chronologicky je sestaven poměrně nesouvisle a ukazuje obraz života hlavního hrdiny a jeho nestandardní výchovy. Vše je doplňováno zdůvodněním, proč se se svědci Jehovovi musí řídit přímo těmito pravidly , kde vznikají a jak se mění podle toho. co se jim zrovna hodí. Příběh jsem přečetla jedním dechem. Nikde jsem se nedočetla zda se jedná o autobiografii, ale má to k ní velice blízko. Kniha je momentálně těžce sehnatelná, takže jsem ráda, že se mi ji podařilo koupit z druhé ruky.

Svědci Jehovovi - jistě každému z nás aspoň jednou zaklepali na dveře a chtěli s námi povídat o svých "pravdách". Snažili se nás přizvat do svého společenství... Jaké to však je, když někdo v tomto společenství vyrůstá, je těmito dogmaty krmem od útlého mládí. Od malička je veden svou matkou "k pravdě" a sleduje, že ostatní lidé (otec, kamarádi) žijí jinak, vyznávají jiné hodnoty. Hlavní hrdina Honza ve svém nitru neustále zápasí, prožívá jednu frustraci za druhou, klade si mnoho otázek a marně hledá na ně uspokojivou odpověď. Autor se v tomto románu vypsal ze svého dětství, ze svého hledání své osobní cesty. Kniha se čte velmi dobře, často až se zatajeným dechem sledujeme, jak se popisované situace nakonec rozuzlí. Kniha je kompozičně sestavena z mnoha obrazů, není to souvislý děj, ale obrazy postupného Honzova zrání, obraz mnoha aspektů nestandardní výchovy, který je rovněž doplňován zdůvodněním, proč se to či ono musí zrovna takto dělat. Kdyby někdo nevěděl o tomto společenství vůbec nic, tak v této knize nalezne vysvětlení, proč svědci Jehovovi odmítají slavit Vánoce, narozeniny apod.