Cestou ven se neohlížej

Tato kniha od Jitky Prokšové už pro mě nebyla takovým překvapením, protože jsem už četla její Zbytky iluzí a Lásku po kapkách a věděla jsem, že její příběhy určené především pro ženy jsou napsány velmi zajímavě a poutavě. Žádná nuda, žádná hluchá místa. A také souhlasím s těmi, kteří si myslí, že by si tato autorka zasloužila větší publicitu, protože psát umí. Příběh Anny a Jana se osudově protne s Anninou sestřenicí Editou a jejím přítelem Davidem. Příběh není příliš dlouhý, má dvě dějové linie a zajímavou zápletku a vyžádá si pozornost čtenáře až do samotného konce. Těším se na její další knihy.

Tahle kniha byla o dost lepší než jsem čekala. A to, že já jsem od toho nic nečekala, ale autorka mi podala úžasný příběh a to pouze na nějakých 220 stránkách! Hodně jsem se bála, že sledování dějových linek, vzhledem k tomu, že se tu vypráví nejdřív současnost (r.2009) a minulost (od r.1970) a často se střídají postavy. Ke konci (cca 40-50 stran ke konci) jsem se začala trochu ztrácet v postavách, ale velikou výhodou bylo, že jsem se rychle orientovala zpět. Hrozně mě mrzí že tato kniha není známa, protože a) to je výborný příběh b) je to od české autorky! Hlavně obálka je příšerná a vůbec mi k tomu nesedí