Čeština pro všechny

Autorčin první počin. Příručka oku lahodícím způsobem popularizuje základní poučky pravidel pravopisu, bez nichž se slušný uživatel našeho jazyka neobejde. Pro netrénované pisatele, kteří nemilují suchopárné výklady a z představy listování Pravidly č. pravopisu mají osypky, může být vhodnou alternativou. Čtivou formou, navíc v příjemné grafické úpravě, seznamuje čtenáře se zásadními pravopisnými problémy, s nimiž se běžně potýkají. Hodí se do rukou všem, kteří si chtějí doplnit mezery ve vzdělání, kteří někde "klopýtají, škobrtají, zakopávají a tápou", a líbit se bude nejen dospělým, ale hlavně dětem. Osobně bych ji doporučila většině uživatelů Databáze knih, neboť se mi zdá, že některým bohužel na kvalitě jejich projevu vůbec nesejde. Jako by zapomněli, že vše, co napíšou, je jejich vizitkou. Chápu, že náš pravopis není jednoduchý, v různé míře se s ním potýkáme všichni, ale poznatky, získané v hodinách češtiny na základní škole, bychom měli ovládat po celý život. Od Afta po Žloutek - v jednadvaceti kapitolách najdeme vybraná abecedně řazená hesla od konkrétních slov po pojmy lingvistické (... Ciráty, Citron/citrón, Coby, co by, Kdy píšeme -y po měkké souhlásce C...). V nabídce "směsi chytáků" se objevují klasická témata, v nichž se stále chybuje: nechybí rozdílná slova jako typ/tip, raný/ranní, hold/holt, kůra/kúra, ovšem autorka ty samé příklady rozebírá i v dílu druhém. Výklad pojala moderně - přidala k němu i pasáž o psaní klávesových zkratek. Lingvistických pojmy pomáhá vysvětlovat pomocí otázek, které následně odpovídá: "Kdy píšeme uprostřed slova MĚ? Trošku se to podobá detektivnímu pátrání. Musíme totiž najít kořen slova. (Je to takový pevný základ slova, který už nejde dál rozdělit. Díky němu má slovo svůj význam.) Když je MĚ součástí kořene slova, pak napíšeme MĚ. pro-měn-a" Autorka v textu často upřednostňuje sebe jako jakéhosi "průvodce" danou problematikou. Kuriózně a vtipně působí její milé dopisy, v nichž sama některé jevy oslovuje: "Milá pomlčko, co je s tebou? Lidi tě potřebují! Chápu, že jsi unavená. Pořád pobíháš od jednoho slova k druhému..." Zároveň se často obrací na čtenáře a k oslovení používá 1. a 2. os. množného čísla, čímž je "vtahuje" do textu a vzbuzuje dojem, že se stávají součástí výkladu: "Pozor na psaní slova kultura. Patří mezi přejatá slova s příponou -ura. Zapomeňte tedy na dlouhé ů, popřípadě ú. Toto slovo už jsem skutečně viděla napsané v obou těchto nesprávných variantách." "Cyankáli. Že vám toto slovo připadá už na první pohled podezřelé? A že byste ho napsali úplně jinak? S tím se tak nějak počítá, a proto jsem vám sem zařadila i tento výraz, který je sice středního rodu, ale nesklonný..." "Psaní čárek (interpunkce). Právě jste na začátku obsáhlé češtinářské kapitoly, která dává zabrat jak žákům, studentům, tak i dospělým. Vezmeme to tedy pěkně popořádku..." Poučky jsou psané jednoduchým a srozumitelným jazykem, ovšem oproti druhému dílu o něco obsáhleji. Na závěr nechybí "mozkolamy" - krátký shrnující test o 19 oddílech, sloužící k prověření získaných znalostí, včetně řešení. Příručka se díky použitým obrázkům v modro-bílo-černém provedení, které text oživují, hodí do rukou dětem, popř. učitelům, kteří s ní mohou pracovat jako s doplňkem výuky. Bohužel však ozřejmuje jen tu nejzákladnější problematiku, navíc je velmi výběrová. Pokud bychom chtěli jít hlouběji, opravdu doporučuji nastudovat Pravidla č. pravopisu, popř. Akademickou příručku českého jazyka nebo Internetovou jazykovou příručku. Ale i mne velmi překvapila - slovem BABYČKA: "To nemůže být správně," říkáte si. A představte si, že ano. Babyčka s "y" skutečně existuje. Vraťte se teď v myšlenkách k vyjmenovaným slovům po B a najděte tam slovo babyka. Pořád nic? Nedivím se vám. Nebýt vyjmenovaných slov, tak většinou ani netušíme, že takové slovo v češtině máme. Babyka je totiž druh javoru a BABYČKA pak jeho zdrobnělina, tedy malý javor. Například: Na chatě jsme zasadili malou babyčku."

Po jejím zevrubném prostudování této příručky ji mohu vřele doporučit jak dospělým, tak i dětem. Autorka se v knize zabývá spoustou zapeklitých jazykových jevů, které někdy dokáží potrápit každého z nás, ty šťastnější méně často a jsou i tací, kterým náš krásný jazyk činí potíže větší, protože byť je sice krásný, tak je i velice těžký. Docela mě překvapilo, že kapitoly jsou seřazeny dle abecedy, ale po chvíli, když jsem se v tom zorientovala mi to přišlo vlastně velice dobré a originální. Přehlednou formou se jde přímo k jádru pudla, což si myslím, že v dnešní rychlé době ocení každý. Knihu jsem dala k posouzení i své téměř třináctileté dceři, ať mám názor i žáka školou povinného. Výsledek byl takový, že kniha už zůstala v dceřině pokoji, aby ji, dle jejích slov, měla stále po ruce. Což ve finále asi hovoří za vše. Co musím ještě zmínit, na konci knihy je, pro ty opravdu odvážné, pár mozkolamů, na kterých si můžete ověřit své znalosti. Já i dcera knihu doporučujeme a jsme rády, že ji máme doma. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky