Cesta může být cíl

Na začátku se dozvíme, že prvotním popudem k sepsání vlastních cestovatelských zážitků bylo přečtení knížky Ladislava Zibury. To dokážu taky, řekl si Arny Šrámek a pustil se do toho. Pokud jste propadli kouzlu ziburovských cestopisů, tak vězte, že Cesta může být cíl s nimi má pramálo společného. Obdivuju a trochu i závidím autorovi, kolik toho má procestováno a věřím, že v sobě nosí nezapomenutelné a unikátní zážitky. Jen se mu nepodařilo se o ně se čtenářem podělit. V podstatě se jednotlivé kapitoly z různých koutů naší planety odehrávají podle stále stejné šablony: Domluvili jsme si itinerář a nechali jej odsouhlasit. Potkáváme se na letišti a přelétáme do A, kde si půjčujeme auto a vyrážíme do B. Jdeme spát, ráno nás čeká cesta do C. Vyrážíme časně, projíždíme D, kde v roce 1234 proběhlo to a to. Zastavujeme pod vrcholem a ve vedru stoupáme pěšky až nahoru, abychom se potěšili mimořádným výhledem. Pak jedeme do E, kde je největší/nejdelší/nejhlubší/nejznámější něco. Vskutku mimořádný zážitek. Pokračujeme do F, G, H, I a J, kde se v roce 4321 stalo to a to. A tak dál a tak dál. Jednotlivé kapitoly tak působí jak trochu rozšířené popisy poznávacího zájezdu z katalogu cestovky, občas obohacené o humor, který však nejspíš člověku, nevyrůstajícímu v osmdesátých a devadesátých letech nic moc neřekne. Jako zábavný cestopis to tedy moc nefunguje, hlavně asi proto, že je tu minimum lidské interakce a dokonce se nedozvíte vůbec nic ani o tom, kdo vlastně spolu s autorem na těch cestách byl. Škoda, že tam není žádná obrazová dokumentace, to je další velké minus. Nicméně, kdybych se rozhodl do některé z destinací vyrazit, musím přiznat, že pro hrubé načrtnutí cestovního plánu je Cesta může být cíl ideální startovací bod.

Velmi zajímavé zážitky sepsané velmi nečtivým způsobem. V jednotlivých kapitolách autor neudrží časovou linku, takže snídaně je psána v přítomném čase, oběd už v minulém. Obecná čeština je míchána s větami, které zní jako by byly opsány z reklamní brožury. Prospělo by, kdyby byl u jednotlivých kapitol uveden alespoň přibližný rok, kdy byla daná země navštívena (alespoň u Kanady se dá odhadnout desetiletí, neb jsou zmíněny OH, které zde v roce 2010 proběhly). Místo ilustrací bych uvítala alespoň přibližnou mapku cesty. Hvězdičku dávám za vysvětlení, kde se vzalo slovo SPAM. Autor na konci uvádí, že knihu napsal za dva měsíce. Bohužel je to na ní poznat, stejně jako nulová práce korektora.