Cesta kocourka Chloupka

To bylo tak krásně milý a obrázky kouzelný. Kocourek Chloupek nemůže spát a jak se převaluje, zahlédne venku usměvavé světýlko a vydá se ho do lesa hledat. Vezme si šálu, sbalí torničku a jde za dobrodružstvím. Trochu se bojí a neví, kde má hledat, ale má radost z cesty. Cestou lesem potkává různé lesní zvířátka. Seznámí se se sovím dědečkem, s panem mývalem, s panem veverkou. Od každého získá nějaké informace a užitečné rady či něco k jídlu. Všechny zvířátka ho ale varují před medvědem. Až to začne vrtat kocourkovi v hlavě. Začne se bát. Navíc se udělá tma a les ve tmě je zdaleka jiný než ve dne…stíny vytvářejí různá strašidla. Medvěda nakonec potká, ale je úplně jiný, než říkali zvířátka. Učí děti, že strach z nových věcí má každý a nedělat si úsudek o někom, koho neznáme. Celé vyprávění je na každé straně doplněné krásnými kresbani. Tak je kniha přečtená velice rychle, přesto má svůj přesah. Moc se nám s Luci líbila.

Knížka čtená dceři. V knihovně mě zaujala malým formátem a ilustracemi, které knize dominují a za mě jsou velice povedené, líbily se nám oběma. Myslím, že to bylo naše první knižní setkání s asijskou autorkou. Příběh je jednoduchý. Kocourek Chloupek se vydává hledat světýlko, které jednou v noci zahlédl, a u toho se setkává s dalšími živočichy, kteří se stávají jeho přáteli, s něčím mu pomohou, poradí či ho něco naučí. Všichni ho varují před příšerným medvědem, kterému je lepší se vyhnout. Chloupek se s ním nakonec v lese přeci jen potká, ale setkání dopadne úplně jinak než si představoval. Právě onen „strašlivý medvěd“ se mi moc líbil, i jeho tvořivost – kabát, deštník a deka z listí. Bylo zde ukázáno, že je lepší někoho sám poznat, udělat si na něj vlastní názor a nedat na řeči ostatních („Když něco dobře neznáme, bojíme se toho.“). Nejvíce se mi líbila část, kdy se Chloupek setkal s mývalem, šel s ním do jeho hostince a uvařili spolu specialitu – polévku. Na konci je část „a co se stalo pak“, která obsahuje jen ilustrace a čtenář tak může příběh dovyprávět podle vlastní fantazie, nechybí ani mapa Tmavomodrého lesa, kterou nakreslil soví dědeček ze Zeleného stromu. Za mě povedené a milé čtení, doporučuji.