Cesta do ráje

Americký filmový režisér, scenárista a producent Francis Ford Coppola (*1939) patřil na přelomu 60. a 70. let k nejdůležitějším osobnostem hnutí tzv. Nového Hollywoodu a vedle svých kolegů, jakými byli Martin Scorsese, Steven Spielberg, George Lucas či William Friedkin, se během 70. let vypracoval neuvěřitelnou sérií filmů Kmotr (1972), Rozhovor (1974), Kmotr II (1974) a Apokalypsa (1979) v zásadního filmaře s komerčně i kriticky úspěšnými díly na svém kontě a v držitele pěti Oscarů (tři má za scénáře k filmům Generál Patton, Kmotr a Kmotr II a další za režii a nejlepší film za Kmotra II) a dvou Zlatých palem z festivalu v Cannes (za Rozhovor a Apokalypsu). Coppola si vysnil a založil v San Franciscu vlastní produkční společnost Zoetrope a později i filmové studio v Hollywoodu, kde chtěl vytvářet po svém a nezávisle na velkých hollywoodských studiích filmy jinak a kde chtěl dávat příležitost i dalším tvůrcům. Tento sen se mu sice splnil, ale neúspěch kritického i diváckého propadáku Píseň od srdce (1982) ho dovedl k dluhům a k prodeji studia. Coppola pak točil filmy na zakázku nebo tak trochu zahnán do kouta (mj. Kmotr III z roku 1990) a z problémů se dostal až díky úspěchu Draculy (1992), z něhož byl komerční hit. Letos si splnil další sen, když na plátna přivedl film Megalopolis, který připravoval čtyřicet let; financoval si ho sám a prodal kvůli tomu i část svých velmi úspěšných vinic. O tom všem vypráví biografická kniha Sama Wassona Cesta do ráje. Příběh Francise Forda Coppoly.. Nejde však o tradiční chronologickou biografii, autor nás hned na začátku zavádí do „pekla“ natáčení Apokalypsy na Filipínách, natáčení, které provázely velké problémy, které se protahovalo a prodražovalo a při němž Coppola kvůli své maniodepresi a megalomanii málem přišel o rozum; navíc dlouho nevěděl, jak film zakončit. Zpětně se ale podíváme i na Coppolovo dětství, na jeho studia a začátky u filmu a detailně jsme seznámeni s fungováním Zoetrope. Krizí si prošlo i Coppolovo manželství s Eleanor, které se mu ale podařilo udržet. Méně prostoru věnuje autor vzniku ostatních Coppolových filmů – zamrzí to u těch nejlepších, jako jsou první dva díly Kmotra a Rozhovor, ale zajímavé by jistě bylo dozvědět se více i o těch dalších; naopak mnohem více se dozvíme vedle Apokalypsy o natáčení Písně od srdce a o jejím neúspěchu, který vedl ke Coppolovu krachu. Sam Wasson vyzpovídal desítky lidí a měl přístup ke Coppolovým archivům. Podařilo se mu vytvořit živý, citlivý a otevřený portrét člověka, který se stal velkým filmařem, zažil ohromné úspěchy i veliké pády, „vytvořil filmařské impérium, impérium pohostinnosti, stvořil peklo, stvořil ráj, ztratil ráj a začal znovu snít“; člověka, který se přesto nevzdal a který se do dějin světové kinematografie zapsal vskutku nesmazatelně.

Příběh režiséra Coppoly a jeho pošetilého snu o nezávislém filmovém studiu Zoetrope balancujícímu hollywoodskou studiovou nadvládu, který diletantsky podělal hloupými rozhodnutími (a nehorázným plýtváním peněz), je určitě materiál na výživnou biografii. Ale tohle není moc dobrá kniha. Autor jí napsal ve stylu románu, kde se neštítí používat fráze jako "Eleanor cítila, jak se jí Francis vzdaluje" a ještě střídá vyprávěcí rovinu z natáčení Apokalypsy s klasickou chronologickou biografií. Zároveň je patrné, že chce udržet narativ geniálního umělce a proto odflákne popis slabých a mizerných filmů, co Coppola točil po Apokalypse (a skočí na natáčení Megalopolis, ale děj ukončí před pointou dalšího režisérova triumfálního debaklu jak po komerční, tak i umělecké stránce). Často je text sled nepodstatných informací, utrousených planých vět a pocitů "postav" mezi důležitými body a je to velmi vyčerpávající číst. Pokud jste fanoušek filmové historie a o Coppolovi nevíte víc, než že režíroval Kmotry, kniha vás informačně může obohatit, ale v opačném případě to zvažte, protože vás čekají spíš bláboly typu jaké závěsy byly v prvním studiu, jaký nátěr byl v Coppolově kanclu nebo že "Lucas po úspěchu Star Wars přijal charakter svého otce" - nedělám si vůbec srandu.