Cesta do nebe

Miluji knihy z hudebního prostředí, líbil se mi playlist a hodně se nasmála. Tato kniha je však pro mladší čtenářky. Autorka mě neskutečně naštvala chováním Lindy k Tomášovi. Sice měla 18, ale chovala se jako 15 - ti letá. Z takové nebeské lásky svou nelogickou žárlivostí si Tomáše nezasloužila !!! A proto musím hvězdu ubrat :-( Žárlivost je nemoc a žít s ní, ukočírovat ji do patřičných mezí, není vždycky tak lehké, jak se na první pohled může zdát. Užírá vás zevnitř, nedopřeje vám klidu. Nedovolí vašemu rozumu, aby věci objektivně zhodnotil a pomohl vám vidět jasně. Ne. Žere vás. Kousek po kousku, minutu za minutou, den za dnem... „Říkám to teď Bohu, že stojím někde v rohu a chci s tebou spát. Zpovídám se duši, Tvůj hlas zní mi v uších, kde jsi zůstal stát? Chci cítit jenom tebe, vzít tě zpátky dolů z nebe, slyšet zas tvůj smích. Splynout s tvým tělem, srdce duši bere zpět do bílých cích. Přijde mi to prázdný, byli jsme dva blázni, co jen chtěli žít. Naše věčný sliby, slova víc než milý, sbohem, můžeš jít. Kam zmizely víly, žádný temný síly mi tě nevrátí, žádní velcí draci, nadobro tě ztrácím, nic to nezvrátí. Už nejsi můj, nejsem tvá, máš hlavu v mým klíně. Utápím obavy v růžovým víně…“

Začnu tím, že obvykle takové knihy čtu tak 2-3 večery, ale tady najednou koukám a já to přecetla za jeden. Takže děkuju autorce, že jsem její dílo do 2 do rána nemohla odložit. Kniha mě úplně vtáhla do mých 15 let, kdy jsem milovala Lenku Lanczovou. Tohle dílo bych měla pod polštářem a četla si ho stále dokola. Styl psaní obohacený vtipem a odpovídají mluvou dnešních středoškoláků se mi moc líbil. Je to milé, nenáročné, romantické a svižné. Děkuji autorce za návrat na střední prostřednictvím Cesty do nebe