Cesta do Jeruzaléma

Cestu do Jeruzaléma jsem několikrát odložila a upřednostnila jiné lákavější tituly... Byla jsem ale mile překvapena, osudy Arna a jeho blízkých si mě okamžitě získaly a sledovat s ním dobu, kdy vyrůstal v klášteře a pak i nekonečné mocenské boje o trůn, mě přinesly spoustu zajímavých informací o životě ve středověku na tomto nehostinném severu. Oceňuji úžasné všeobecné nadání francouzských cisterciáckých mnichů Řádu svatého Benedikta, kteří naučili tyto barbarské kmeny nejen stavit dokonalejší obydlí, vodní mlýny, kanalizaci, ale i vyrábět lepší meče, připravovat chutná jídla, cvičit lehké koně, ovládat více jazyků, a v neposlední míře i pěstovat vinnou révu a léčivé bylinky.

„...To, co Arn nazývá láskou, může vyrůst z moudrosti, pokud spolu dva lidé žijí dobře a rozumně.“ (...) „To však byla moudrost starších mužů, kterou nelze slovy zprostředkovat mladším. Nemá smysl pokoušet se někomu domluvit v takových věcech, kde žádný rozum neplatí. Stejně by to dopadlo, kdyby někomu, kdo právě ztratil příbuzného a položil ho do hrobu, řekl, že čas hojí všechny rány. Je to pravda, ale nemá smysl říkat ji ve chvíli, kdy je bolest největší.“ K celej trilógii: Opisy života a myslenia ľudí a komunít, ako aj reálií severských kráľovstiev, križiackych štátov a krížových výprav v danom období stredoveku dokázal Jan Guillou podať veľmi vierohodne (netvrdím, že presne – iba vierohodne). A nech sa venoval ktorejkoľvek z postáv a dejových línií, nebolo v príbehu jediného miesta, ktoré by ma nudilo. Pre mňa najúžasnejší na celej románovej trilógii je samotný nosný príbeh dvoch ľudí, ktorých vzájomná láska bola tak veľká, priam obrovská, a predsa ju prekonávala ich láska k Bohu. Milovníkom historických románov môžem iba odporučiť. Čo sa týka filmového spracovania, tak to bola jedna obrovská tragédia – rozhodne sa ním nenechajte odradiť!