Přestože mám rád autorčiny detektivní romány, tak mě její čistě historický román moc nezaujal. Romance jak v duchu Gejši Arthura Goldena, kdy dva lidé z různých společenských vrstev kolem sebe krouží spoustu let, než se konečně dají dohromady. A jak se Lindsey Davisová snaží co nejvíce vycházet z historických faktů, oběma hlavním postavám v průběhu děje málokdy hrozí nějaké reálné nebezpečí, přestože nás provede obdobím vlády takových vykuků, jako byli Caligula či Nero. Román díky tomu pro mě ztratil spád a stal se pouhou milostnou vyprávěnkou, zasazenou do období Říma pár desetiletí po Kristu. Trochu nepříznivě mě zaskočilo, jak se změnil styl vyprávění - nejen že zmizela tolik příznačná ich forma a nadsázka, ale přibylo množství vykřičníků, jež příběhu dodávají zdání divadelní hry s afektovanými herci. Naopak zajímavé pro mě bylo nahlížet z nového pohledu na průběh vojenského tažení generála Vespasiána v Británii, které znám s románů Simona Scarrowa.

Myslím, že tato kniha trochu utrpěla díky překladu. Do češtiny ji nepřeložila paní Jindrová-Špilarová, která bravurně zvládla většinu knih Lindsey Davisové. Kdybych se nezajímala o období římských císařů, měla bych v hlavě docela zmatek. Jinak vše od zmíněné autorky zasluhuje pochvalu.