Český literárněvědný marxismus

"Přiznání vědecké legitimity literárněvědnému marxismu vzdoruje tomu, abychom i jeho bezprostředně poúnorovou formu vnímali jen jako politickou ideologii, a ne jako teoreticky přece jen obsažnější a v detailech méně jednoznačnou podobu moderního projektu...Na druhou stranu, vztah mezi literárněvědným marxismem a kontextem politické praxe nelze přehlížet..." říká literární vědec Roman Kanda. Je to naštěstí už další z řady badatelů, kteří přistupují k materiálu (tj. samotnému marxismu a jeho marxisticko-leninským odnožím i praxi) jako k předmětu zájmu bez jakýkoliv předpojatostí a zaujatostí. Podobně jako historik Kopeček analyzoval velmi komplexně podoby marxismu včetně jeho "revizionistických" podob (Hledání ztraceného smyslu revoluce), tak Kanda zde představuje literárněvědný marxismus jako "moderní projekt", který vlastně neuspěl a nenaplnil se. Sleduje jeho vývoj, jeho hlavní proudy, zastavuje se podle vlastního uvážení u těch, které považuje za autora celistvějších koncepcí (Bedřich Václavek, Karel Teige, Zdeněk Nejedlý, Jan Mukařovský, Vladimír Dostál, oživuje proti sobě proudy reprezentované Karlem Kosíkem, inspirace Václava Černého nebo Jana Grossmana, nebo na opačném pólu Jiřím Taufrem či Ladislavem Štollem. Je čistá intelektuální radost proplouvat těmito útesy, zvlášť, když autor nezapomene řadu pojmů a teorií vysvětlit a to v patřičných souvislostech. Při čtení jsem nabyl dojmu, že autor chce poněkud relativizovat, a nebo lépe řečeno zmírnit interpretace Mukařovského poúnorový příklonu k marxismu, tam se podle mě dostává na tenký led a jeho argumentace není úplně přesvědčivá. I nadále si myslím, že to bylo spíše Mukařovského selhání, spíše než otevření strukturalismu prvkům marxismu. Ale to by bylo spíše na učenou disputaci. Na práce Romana Kandy obdivuji zejména to, jak se mu podařilo uchopit tak složitý, mnohotvárný a permanentně se vyvíjející, a mnoha kontexty ovlivněný jev, jako je český literárněvědný marxismus, a podařilo se mu také jej nahlédnout značně nestranně, jako kdyby se díval na objekt svého zájmu ve vitríně, ale ze všech stran. Knihu doporučuji jako příkladnou vědeckou práci, která klade základní otázky interpretace literárního díla a připouští marxismus nikoliv jako politickou doktrínu, ale jako mnohovrstevnatý směr, kterým je také možno umění hodnotit.

"Přiznání vědecké legitimity literárněvědnému marxismu vzdoruje tomu, abychom i jeho bezprostředně poúnorovou formu vnímali jen jako politickou ideologii, a ne jako teoreticky přece jen obsažnější a v detailech méně jednoznačnou podobu moderního projektu...Na druhou stranu, vztah mezi literárněvědným marxismem a kontextem politické praxe nelze přehlížet..." říká literární vědec Roman Kanda. Je to naštěstí už další z řady badatelů, kteří přistupují k materiálu (tj. samotnému marxismu a jeho marxisticko-leninským odnožím i praxi) jako k předmětu zájmu bez jakýkoliv předpojatostí a zaujatostí. Podobně jako historik Kopeček analyzoval velmi komplexně podoby marxismu včetně jeho "revizionistických" podob (Hledání ztraceného smyslu revoluce), tak Kanda zde představuje literárněvědný marxismus jako "moderní projekt", který vlastně neuspěl a nenaplnil se. Sleduje jeho vývoj, jeho hlavní proudy, zastavuje se podle vlastního uvážení u těch, které považuje za autora celistvějších koncepcí (Bedřich Václavek, Karel Teige, Zdeněk Nejedlý, Jan Mukařovský, Vladimír Dostál, oživuje proti sobě proudy reprezentované Karlem Kosíkem, inspirace Václava Černého nebo Jana Grossmana, nebo na opačném pólu Jiřím Taufrem či Ladislavem Štollem. Je čistá intelektuální radost proplouvat těmito útesy, zvlášť, když autor nezapomene řadu pojmů a teorií vysvětlit a to v patřičných souvislostech. Při čtení jsem nabyl dojmu, že autor chce poněkud relativizovat, a nebo lépe řečeno zmírnit interpretace Mukařovského poúnorový příklonu k marxismu, tam se podle mě dostává na tenký led a jeho argumentace není úplně přesvědčivá. I nadále si myslím, že to bylo spíše Mukařovského selhání, spíše než otevření strukturalismu prvkům marxismu. Ale to by bylo spíše na učenou disputaci. Na práce Romana Kandy obdivuji zejména to, jak se mu podařilo uchopit tak složitý, mnohotvárný a permanentně se vyvíjející, a mnoha kontexty ovlivněný jev, jako je český literárněvědný marxismus, a podařilo se mu také jej nahlédnout značně nestranně, jako kdyby se díval na objekt svého zájmu ve vitríně, ale ze všech stran. Knihu doporučuji jako příkladnou vědeckou práci, která klade základní otázky interpretace literárního díla a připouští marxismus nikoliv jako politickou doktrínu, ale jako mnohovrstevnatý směr, kterým je také možno umění hodnotit.