Československé spartakiády

Zasloužená Magnesia Litera ve své kategorii! Není to ale text pro každého, protože se nejedná o populární literaturu, nýbrž akademickou práci. Odtud možná rozčarování čtenářů. Laik by snesl cca třetinový obsah a méně formální strukturovanosti a vyjadřování. Úvod a následující kapitola jsou vcelku čtivé, ale podrobné rozbory jednotlivých spartakiád běžného povrchního zájemce o téma či pamětníka neosloví, spíše zahltí a odradí. Většině také nebude vyhovovat nelineární přeskakování (50. léta v jedné kapitole z pohledu financování, v další kapitole 50. léta z jiného náhledu), což je také typické pro akademický styl. Z knihy jsem si udělala mnohastránkové výpisky. Pro mě (s delším časovým odstupem po studiích hůře přelouskatelný) zajímavý náhled do ideologie. Ač dítě za socialismu narozené, v listopadu 89 jsem z událostí ještě "neměla rozum", ale spartakiády přetrvávaly a fascinovaly mě. Poupata jsem omílala od čtyř let... Jako dítě jsem se sice na Strahov nedostala, minula mě nepochopitelně zasloužená účast po úmorném nácviku koedukované skladby se švédskými bednami (a na str. 347 jsem se dozvěděla, proč jsem nemohla jet v oranžových trenýrkách do Prahy!), ale v pubertě jsem zde na všesokolském sletu náhodou cvičila... A pochodovala ulicemi a volala "Morava zdraví Prahu!" :-) ... Po přečtení knihy mě mrzí, jak Strahov dopadl a že to skončilo. Na jednu stranu to mělo něco do sebe, na druhou je s podivem, v co se dá přetvořit skupina cvičících lidí a jak s tímto fenoménem kdo z vládnoucích v minulosti zacházel...

Práce, kterou autor věnoval přípravě knihy, přišla vniveč díky jeho plamenně ideologickému pojetí, za které by nemusel stydět placený či fanatický propagátor kteréhokoliv režimu. Vše prolíná nyní módní gender a nechybí ani zcela nesouvisející bulvár (W. Matuška soudící se o byt). Cvičení bavilo spoustu lidí. Byla to také velká společenská událost a estetický zážitek (nejen pro pány okukující dorostenky). Na okresní, krajské i celostátní vystoupení se - dobrovolně - přišly podívat tisíce lidí. Další je sledovali při televizních přenosech. Cvičence ani diváky nemotivovala komunistická ideologie, ale zájem užít si sváteční atmosféru. Historik by měl ke zpracovávanému tématu přistupovat bez podjatosti a jednostranného pohledu.