Černý čtverec

Silná, kvalitní sbírka reflexivní lyriky, jež se svým stylem blíží racionálně-meditativní linii polské poezie, do níž řadím (při vědomí veškerých hlubokých rozdílů mezi nimi) třeba Czesława Miłosze nebo Tadeusze Różewicze. V originále vyšla v roce 2009, kdy bylo autorovi třicet, a je to poezie nepatetická, mužná, vycházející s všednosti a neobávající se velkých témat a slov ani pochybností o nich. Je příznačné, že se jejího převodu zhostil (a autorovu sbírku si patrně sám vyhledal) právě Jiří Červenka, jehož skvělé vlastní básnické tvorbě výše uvedená charakteristika také odpovídá. Překlad samotný je kultivovaný, jen škoda, že není prost dílčích polonismů a pravděpodobných nepřesností. Není toho moc a dobrý redaktor znalý polštiny by to při srovnání s originálem snadno eliminoval, nicméně zdá se, že české vydání je obětí čím dál rozšířenějšího nešvaru neredigovat (v tiráži nikdo v příslušné funkci uveden není). Jinak by v něm totiž nezůstaly chybné zápisy polských příjmení na straně 40, Graz namísto Štýrského Hradce na stránce předchozí a rozličné interpunkční a jiné nedostatky jinde, naštěstí poměrně nečetné. Propásl jsem svůj okamžik A jak ho nepropást, když si na internetu čteš zítřejší noviny, posloucháš písničku bílých trpaslíků rocku, kteří se vydávají za supernovu. Když vidíš, jak dávno ztichlá tsunami pohlcuje tytéž vesnice a věže World Trade Center se každou noc spěšně znovu staví proto, aby se mohly ve dne opět zřítit. No, řekni, jak nepropást svůj okamžik ve světě, v němž jedny noviny vycházejí ve čtyřech verzích: konzervativní, pokrokové, umírněné a bez textu. V době, kdy nevyužité minuty přecházejí do dalšího měsíce. Propásl jsem svůj okamžik. Kdy? Kde? A možná on propásl mě? Zmizel za obzorem, nepředstavitelně zbytněl. A čeká.