Černé tajemství Karla IV.

Tahle kniha se v podstatě moc okomentovat nedá, přesto se o to pokusím . Je to především kniha trochu kontroverzní (jak se říká: Jaký pán, taký krám). Je to směs zážitků ze života, zážitků někdy poněkud... no řekněme ne zrovna obvyklých (ostatně život nám často přináší roztodivné věci) a hlubokomyslných úvah na hranici mystiky (koneckonců je tady přece řeč o českém nejznámějším mystikovi posledních let). Nelekejte se ale. Je to napsáno tak, že to nejen strávíte, ale se i u toho pobavíte, jazykem, který je možná na hraně únosného, jazykem, který mi připomíná Hrabalovo pábení (ale není to Hrabal).A taky dřívější underground, zejména Plastiky.Nebo jakýsi hybrid mezi jmenovanými. Snad proto by to citlivěji založené povahy ani číst neměly. Anebo měly. Aby se poučily o tom, že život je někdy jako šmirglpapír. Trochu jsem se ukvapil, tak ještě po dočtení doplním, zejména k mystické složce. Pokud je řeč o výrocích zejména indických mystiků, prosím, to beru. Jakmile ale autor zabrousí do vlastních úvah, je to křeč a přílišné tlačení na pilu. Navíc to celé působí nevěrohodně. A pokud chtěl do úvah zahrnout prvky kvantové teorie, měl to pečlivěji nastudovat. Projeví se to na známce. Za svoji osobu mohu prohlásit, že se mi líbily obě složky - ta ze života i ta filozofická a jadrný jazyk mi taky nevadí, setkával jsem se s ním v životě víc než často. Doporučovat ji ale nikomu nebudu, to si bude každý muset risknout na vlastní triko