Černá sanitka: Třikrát a dost

Třikrát a dost? Škoda! Protože se do tří knížek všechny městské legendy stejně nevešly! Třeba ta, co mi říkal kamarád, co to slyšel od svýho kamaráda, a ten zase od svýho bráchy: Dva mladí manželé si koupili nezvyklého domácího mazlíčka – velkého hada. Had se mohl volně pohybovat po bytě, dokonce s nimi spával v posteli stočený do klubíčka. Najednou ale začal spát mezi nimi úplně natažený a navíc nechtěl žrát. Měli o něj velký strach, že je nemocný nebo že třeba spolkl něco, co mu brání se svinout, tak s ním šli k veterináři. Ten ho prohlédl a shledal ho zcela zdravým. Pak manžela napadlo zeptat se kamaráda, co pracuje v ZOO jako ošetřovatel. Kamaráda zajímalo, jak dlouho už had nežere a jak dlouho lehává nadél. Prý několik týdnů. "Aha, tak už vím, on s váma spí natažený, protože si vás přeměřuje, jestli se do něj vejdete, a nežere, protože chce pořádně vytrávit na tak velké sousto." Po tomto rozhovoru putoval hadí mazlíček nekompromisně do terária.

Závěrečná část Černé sanitky, která obsahuje obrovské množství dalších pověstí. Tentokrát se autor zaměřil na naši současnost nebo dobu nedávno minulou. Je velmi zajímavé, když si v knize přečtete fámu, kterou vám minulý týden někdo sděloval jako největší skandál - o tom, že se kontejnery na tříděný odpad na skládce vysypou na stejnou hromadu jsme slyšeli snad všichni, já to ve svém okolí marně označuji za městskou legendu. Tento třetí díl zároveň doplňuje témata dvou předchozích dílů, a to o pověsti, které autorovi poslali lidé z různých částí republiky. Díky naučným poznámkám k příběhům mi došlo, že mnohé městské legendy vznikly pro ponaučení a jako varování, to je zvláštní fenomén. Dost jsem se pobavila u závěrečné kapitoly o pověstích, které se šíří mezi dětmi.